Novela zákona o rozhodčím řízení

Dlouho diskutovaná novela zákona o rozhodčím řízení je tu… Co přináší? Posílení ochrany spotřebitelů nebo narušení samotných principů arbitráže?

Dne 1. dubna 2012 nabude účinnosti novela zákona  č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZRŘ“) provedená zákonem č. 19/2012 Sb. Jejím hlavním cílem je podle důvodové zprávy posílení ochrany spotřebitele a napravení pověsti rozhodčího řízení jako alternativního řešení soukromoprávních sporů.

Důvodová zpráva upozorňuje, že bylo zvažováno několik variant úpravy této problematiky, včetně velmi radikálního zákazu rozhodčí doložky ve všech spotřebitelských smlouvách. Přijata byla nakonec mírnější varianta. Již dříve některé české soudy zdůrazňovaly, že současná právní úprava je v rozporu s evropským právem a s judikaturou Soudního dvora Evropské unie.

Forma rozhodčí doložky

Základní změnu podstoupí zejména forma rozhodčí doložky, neboť ZRŘ nadále stanoví, že sjednává-li se rozhodčí smlouva pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv, musí být sjednána samostatně a nikoliv jako součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní. V opačném případě by byla rozhodčí doložka neplatná. Podrobnější podmínky pak musí splňovat i informování spotřebitele, které musí být provedeno s dostatečným předstihem před uzavřením rozhodčí doložky, a to takovým způsobem, aby byl spotřebitel schopen posoudit, jaké důsledky pro něho mohou uzavřením rozhodčí doložky nastat. Zůstává otázkou, jak takový vágní pojem vykládat.

Konečně ZRŘ nově stanovuje, co všechno musí Rozhodčí doložka pro spotřebitelské spory obsahovat. Jde o informace o rozhodci nebo o tom, že rozhoduje stálý rozhodčí soud, o způsobu zahájení rozhodčího řízení, o odměně rozhodce a předpokládaných druzích nákladů, které mohou spotřebiteli v rozhodčím řízení vzniknout, a o pravidlech pro jejich přiznání, o místu konání rozhodčího řízení, o způsobu doručení rozhodčího nálezu spotřebiteli a o tom, že pravomocný rozhodčí nález je soudně vykonatelný. Jelikož by taková pravidla řada vzorových doložek předních českých a zahraničních rozhodčích institucí vůbec nesplňovala, změkčuje zákonodárce takový dopad následujícím ustanovením „Svěřuje-li rozhodčí doložka rozhodování sporu stálému rozhodčímu soudu, je požadavek uvedený v odstavci 5 splněn také odkazem na statuty a řády stálých rozhodčích soudů vydávané podle § 13.”

Vzdělání rozhodce

ZRŘ dále nově vyslovuje požadavky na vzdělání a bezúhonnost rozhodce ve věcech spotřebitelských smluv, když požaduje, aby jím byla pouze osoba, která je bezúhonná a má vysokoškolské vzdělání v oboru práva. Podmínku bezúhonnosti pak nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, jestliže se na něj nehledí jako by nebyl odsouzen. Ve věci výběru rozhodce jsou tak strany nyní limitovány.

Povinnost oznamovací

Nový kabát také dostane § 8, ve kterém se soustřeďuje povinnost oznamovací, která má předcházet střetu zájmů rozhodce. Lze pouze litovat toho, že se český zákonodárce nepřidržel textu Pokynů IBA o střetu zájmů a zavádí v tomto směru vlastní terminologii, když stanoví, že je rozhodce vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.

Dále pak ten, kdo má být nebo byl určen nebo jmenován rozhodcem, musí stranám nebo soudu bez odkladu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen. Specifické ustanovení pak opět zpřísňuje podmínky pro rozhodčí řízení ve věcech spotřebitelských tím, že stanoví, že při rozhodování sporů ze spotřebitelských smluv je rozhodce povinen před zahájením projednávání věci stranám sdělit, zda v posledních třech letech vydal nebo se podílel na vydání rozhodčího nálezu nebo zda je rozhodcem v dosud neskončeném rozhodčím řízení ve sporu, jehož účastníkem byla či je některá ze stran. Zůstává otázkou, proč tuto logickou povinnost zákonodárce omezil pouze na rozhodčí řízení o spotřebitelských smlouvách.

Rozhodčí nález

Další novinky se týkají samotného rozhodčího nálezu. V případě, že se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy, musí  nově vždy obsahovat odůvodnění a poučení o právu podat návrh na jeho zrušení soudu. Za takových okolností se také vylučuje, aby byl rozhodčí nález vydán podle zásad spravedlnosti (ex aequo et bono).

Skutečným přelomem a nikoliv žádoucím je pak skutečnost, že v rozporu s principy rozhodčího řízení lze rozhodčí nález nově zrušit, pokud rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem. Zde se soudům dává zcela zjevně možnost posuzovat rozhodčí nález v meritu věci a nikoliv pouze z procesního hlediska. Rozhodčí řízení se tak fakticky stává jakousi první instancí a prakticky tak ztrácí jeden ze svých základních atributů, kterým je konečnost…

Spotřebitel je pak dále zvýhodněn i při volbě práva, pozastavení výkonu rozhodčího nálezu i při podání návrhu na jeho zrušení.

Konečně poslední novinkou je dílčí ustanovení, které má za cíl bojovat proti některým arbitrážním centrům v ČR, která se jmenují zavádějícím způsobem: „Nikdo není oprávněn používat při výkonu své činnosti takové označení, které vyvolává klamnou představu, že se jedná o stálý rozhodčí soud podle tohoto zákona, není-li k používání takového označení oprávněn podle jiného právního předpisu nebo mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu.“