Níže podepsaní,
náležitě zmocněni,
kteří se shromáždili pod záštitou Hospodářské komise Organizace
spojených národů pro Evropu,
a vzali na vědomí, že 10. června 1958 byla na konferenci Organizace
spojených národů o mezinárodní obchodní arbitráži v New Yorku podepsána
Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů,
ve snaze podporovat rozvoj evropského obchodu pokud možno odstraňováním
některých těžkostí, které by mohly bránit organizaci a působení
mezinárodní obchodní arbitráže ve vztahu mezi fyzickými anebo
právnickými osobami různých evropských zemí,
dohodli se na následujících ustanoveních:
Čl.I
Rozsah Úmluvy
1. Tato Úmluva se vztahuje :
a) na rozhodčí (arbitrážní) smlouvy uzavřené za účelem urovnání sporů,
které vzešly nebo vzejdou z provádění mezinárodního obchodu mezi
fyzickými anebo právnickými osobami, které při uzavírání smlouvy měly
svůj obvyklý pobyt nebo své sídlo v různých smluvních státech;
b) na rozhodčí řízení a nálezy vydané na základě smluv uvedených v
odstavci 1, a) tohoto článku.
2. K účelům této Úmluvy
a) označení “rozhodčí (arbitrážní) smlouva” znamená buď rozhodčí
doložku obsaženou ve smlouvě nebo smlouvu o rozhodci, přičemž smlouva
nebo smlouva o rozhodci jsou podepsány stranami nebo obsaženy ve výměně
dopisů, telegramů nebo dálnopisných sdělení, a ve vztazích mezi státy,
jejichž zákony nevyžadují, aby rozhodčí smlouva byla učiněna písemnou
formou, znamená jakoukoliv dohodu, uzavřenou formou dovolenou těmito
zákony;
b) označení “arbitráž” znamená nejen rozhodování sporů rozhodci
ustanovenými pro jednotlivě určený případ (arbitráž ad hoc), nýbrž také
rozhodování stálými rozhodčími institucemi;
c) označení “sídlo” znamená místo, kde je podnik, který uzavřel
rozhodčí smlouvu.
Čl.II.
Způsobilost právnických osob veřejného práva podrobit se arbitráži
1. V případech uvedených v článku I, odstavci1 této Úmluvy mohou
právnické osoby, které jsou podle právního řádu pro ně použitelného
považovány za “právnické osoby veřejného práva” platně uzavírat
rozhodčí smlouvy.
2. Při podpisu, ratifikaci nebo přistoupení k této Úmluvě může každý
smluvní stát prohlásit, že omezuje výše uvedenou možnost za podmínek
blíže v jeho prohlášení uvedených.
Čl.III
Způsobilost cizích státních příslušníků působit jako rozhodci
V arbitráži, na niž se vztahuje tato Úmluva mohou být jako rozhodci
jmenováni také cizí státní příslušníci.
Čl.IV
Organizace arbitráže
1. Strany rozhodčí Smlouvy mohou ujednat
a) že své spory předloží stálé rozhodčí instituci; v tomto případě se
rozhodčí řízení bude řídit řádem této instituce; nebo
b) že své spory předloží rozhodčímu řízení pro jednotlivý případ (ad
hoc); v tomto případě budou moci zejména:
i) jmenovat rozhodce nebo stanovit postup, podle něhož budou rozhodci
jmenováni v případě nastalého sporu;
ii) určit místo arbitráže;
iii) stanovit pravidla řízení pro jednání rozhodců.
2. Jestliže se strany dohodly, že předloží rozhodnutí svých sporů
rozhodčímu řízení ad hoc a jestliže ve lhůtě 30 dnů – počítáno od
doručení arbitrážní žádosti (žaloby) žalované straně – jedna ze stran
nejmenuje svého rozhodce bude rozhodce – pokud není mezi stranami
dohodnuto jinak – jmenován na žádost druhé ze stran předsedou příslušné
obchodní komory v zemi, v níž má strana, která je v prodlení v okamžiku
podání arbitrážní žádosti svůj obvyklý pobyt nebo svoje sídlo. Tohoto
odstavce bude použito také pro nahrazení rozhodců jmenovaných jednou ze
stran nebo předsedou výše uvedené obchodní komory.
3. Jestliže se strany dohodly, že předloží rozhodnutí svých sporů
rozhodčímu řízení ad hoc, prováděnému jediným rozhodcem anebo několika
rozhodci, aniž by rozhodčí smlouva obsahovala takové údaje o opatřeních
potřebných pro organizaci rozhodčího řízení, o jaké jde v odstavci 1
tohoto článku, budou tato opatření podniknuta rozhodcem nebo rozhodci,
kteří již byli jmenováni, pokud se strany nedohodnou samy na těchto
opatřeních a s výhradou případu uvedeného v odstavci 2. Nedohodnou-li
se strany na jmenování jediného rozhodce anebo nedohodnou-li se
rozhodci na opatřeních, která je třeba provést, může žalobce podle své
volby požádat o provedení těchto opatření, pokud se strany shodly o
místě rozhodčího řízení, buď předsedu příslušné obchodní komory v zemi
podle místa rozhodčího řízení zvoleného stranami, anebo předsedu
příslušné obchodní komory v zemi, v níž má žalovaná strana v okamžiku
podání arbitrážní žaloby svůj obvyklý pobyt nebo svoje sídlo. Jestliže
se strany nedohodly o místě rozhodčího řízení, žalobce se může obrátit
podle své volby buď na předsedu příslušné obchodní komory v zemi, v níž
má žalovaná strana svůj obvyklý pobyt, bydliště nebo svoje sídlo, nebo
na Zvláštní Výbor, jehož složení a způsob činnosti je stanoven v
Příloze k této Úmluvě. Jestliže žalobce nevyužil oprávnění,
poskytnutých mu tímto odstavcem, mohou těchto oprávnění využít žalovaná
strana nebo rozhodci.
4. Předseda nebo Zvláštní Výbor mohou po obdržení žádosti podle povahy
případu
a) jmenovat jediného rozhodce, předsedajícího rozhodce, vrchního
rozhodce nebo třetího rozhodce;
b) nahradit jednoho nebo několik rozhodců jmenovaných jiným způsobem,
než který je předepsán v odstavci 2 tohoto článku;
c) určit místo arbitráže s tím, že rozhodci si mohou zvolit jiné místo
arbitráže;
d) určit pravidla řízení, jimiž se mají rozhodci řídit, a to buď přímým
jejich stanovením nebo odkazem na řád některé stálé rozhodčí instituce,
jestliže si rozhodci, při nedostatku dohody mezi stranami, taková
pravidla řízení nestanovili sami.
5. Jestliže strany smluvily, že předloží rozhodnutí svých sporů stálé
rozhodčí instituci, aniž by tuto instituci jmenovaly a jestliže se
nemohou dohodnout na jejím jmenování, může žalobce předložit žádost o
takové jmenování způsobem odpovídajícím ustanovením odstavce 3 tohoto
článku.
6. Jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje žádné údaje o způsobu
rozhodčího řízení (arbitráž u stálé rozhodčí instituce nebo arbitráž ad
hoc), jemuž se strany rozhodly podrobit svůj spor a jestliže se strany
o této otázce nedohodnou, má žalobce možnost použít v této věci postupu
předvídaného v odstavci 3 tohoto článku. Předseda příslušné obchodní
komory nebo Zvláštní Výbor mohou buď odkázat strany na některou stálou
rozhodčí instituci, nebo vyzvat strany, aby jmenovaly své rozhodce ve
lhůtě, kterou jim určí, a aby se v téže lhůtě dohodly o opatřeních
nutných pro průběh rozhodčího řízení. V tomto posledním případě bude
pak použito odstavců 2, 3 a 4 tohoto článku.
7. Jestliže ve lhůtě 60 dnů od okamžiku, kdy byla na něj vznesena jedna
z žádostí uvedených v odstavcích 2, 3, 4, 5 a 6 tohoto článku, předseda
obchodní komory, určené podle jednoho z těchto odstavců, žádosti
nevyhoví, může se žadatel obrátit na Zvláštní Výbor se žádostí, aby
převzal výkon funkcí, které nebyly splněny.
Čl.V
Námitka nepříslušnosti rozhodce
1. Strana, která chce vznést námitku nepříslušnosti rozhodce,
zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí
smlouvy, může tak učinit během rozhodčího řízení nejpozději při
předložení námitek ve věci samé. Námitku nepříslušnosti zakládající se
na tom, že sporná otázka přesahuje pravomoc rozhodce může vznést
nejpozději, jakmile bude během rozhodčího řízení uplatněna sporná
otázka, jejíž projednávání by překračovalo pravomoc rozhodce. Rozhodce
může připustit uplatnění námitky nepříslušnosnosti, jestliže zpoždění
stran při uplatnění námitky je způsobeno příčinou, kterou rozhodce
považuje za dostatečnou.
2. Námitky nepříslušnosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku, které by
nebyly vzneseny během lhůt podle tohoto odstavce 1, nemohou být již
uplatňovány v dalším období rozhodčího řízení jde-li o námitky, jež
mohou uplatňovat toliko strany samy podle práva použitelného rozhodcem,
ani nemohou být již uplatňovány v pozdějším soudním řízení ve věci samé
nebo ve věci výkonu rozhodčího nálezu, jde-li o námitky ponechané na
vůli stranám podle práva stanoveného dle kolisních pravidel soudu
rozhodujícího ve věci samé nebo ve věci výkonu rozhodčího výroku.
Soudce však může přezkoumat rozhodnutí, jímž rozhodce zjistil opožděné
uplatnění námitky.
3. S výhradou pozdějšího soudního přezkoumání dovoleného podle práva
projednávajícího soudu, rozhodce, jehož příslušnost je brána v
pochybnost, nemá ustat v provádění rozhodčího řízení; je oprávněn
rozhodnout o své vlastní příslušnosti, jakož i o existenci nebo
platnosti rozhodčí smlouvy nebo smlouvy, jejíž součástí je rozhodčí
smlouva.
Čl.VI
Soudní příslušnost
1. Námitka nepříslušnosti soudu, jež má být uplatněna soudem v řízení
zahájeném jednou ze stran arbitrážní smlouvy a která je založena na
skutečnosti, že existuje arbitrážní smlouva, musí být pod hrozbou
ztráty práva na tuto námitku z důvodu uplynutí lhůty uplatněna
žalovanou stranou buďto před uplatněním námitek ve věci samé, nebo
nejpozději současně s těmito námitkami podle toho, zda právo státu,
jehož soud věc projednává, považuje námitku nepříslušnosti za otázku
řízení nebo za otázku týkající se věci samé.
2. Při rozhodování o existenci nebo o platnosti rozhodčí smlouvy budou
soudy smluvních států způsobilost stran posuzovat podle práva platného
pro tyto strany a pokud jde o jiné otázky bude postupovat:
a) podle práva, jemuž strany podrobily svou rozhodčí smlouvu;
b) jestliže nebyla o tomto právu učiněna žádná zmínka, podle práva
země, v níž má být vydán rozhodčí nález;
c) jestliže nebyla učiněna zmínka o právu, jemuž strany podrobily svou
smlouvu a jestliže v době, kdy otázka byla vznesena před soudem, nemůže
být předvídáno, v které zemi má být vydán rozhodčí nález, podle práva
použitelného podle kolisních pravidel projednávajícího soudu.
Soud může odmítnout uznání rozhodčí smlouvy, jestliže podle práva jeho
státu spor nemůže být podroben rozhodčímu řízení.
3. Jestliže bylo zahájeno rozhodčí řízení dříve než bylo vyvoláno
jakékoliv soudní řízení, soudy smluvních států, u kterých byla později
podána žaloba týkající se téže věci mezi týmiž stranami nebo týkající
se zjištění neexistence, neplatnosti nebo zániku rozhodčí smlouvy
odloží – pokud tomu nebrání vážné důvody – rozhodnutí o otázce
příslušnosti rozhodce až do té doby, než bude vydán rozhodčí nález.
4. Žádost o povolení zatímních nebo zajišťovacích opatření předložená
soudu nesmí být posuzována jako neslučitelná s rozhodčí smlouvou nebo
jako předložení záležitosti soudu k rozhodnutí ve věci samé.
Čl.VII
Použitelné právo
1. Strany mají na vůli určit právo, kterého mají rozhodci použít pro
rozhodování ve věci samé. Neoznačí-li strany použitelné právo, rozhodci
použijí práva určeného podle kolisního pravidla, které budou považovat
za přiměřené v daném případě. V obou případech budou rozhodci přihlížet
k ustanovením smlouvy a k obchodním zvyklostem.
2. Rozhodci budou jednat jako zprostředkovatelé dohody mezi stranami,
jestliže to odpovídá vůli stran a jestliže to dovoluje právo, podle
něhož se řídí arbitráž.
Čl.VIII
Odůvodnění nálezu
Předpokládá se, že se strany dohodly na tom, že rozhodčí nález musí být
odůvodněn, ledaže
a) strany výslovně prohlásí, že nález nebude odůvodňován nebo že
b) se podrobily rozhodčímu řízení, v jehož rámci není obvyklé uvádět
důvody pro rozhodčí nálezy, pokud v takovém případě strany nebo jedna z
nich nepožádají výslovně před skončením ústního jednání, nebo
nekonalo-li se ústní jednání, tedy před sepsáním nálezu, aby důvody
byly uvedeny.
Čl.IX
Zrušení rozhodčího nálezu
1. Zrušení rozhodčího nálezu, který se řídí touto Úmluvou v některém
smluvním státě nezakládá důvod k odmítnutí uznání nebo vykonatelnosti v
jiném smluvním státě, ledaže by zrušení bylo vysloveno v tom státě, ve
kterém nález byl vydán nebo podle jehož práva byl vydán, a to pro
některý z těchto důvodů:
a) strany rozhodčí smlouvy byly podle práva, které se na ně vztahuje,
nezpůsobilé k jednání nebo zmíněná smlouva není platná podle práva,
jemuž strany tuto Smlouvu podrobily, nebo jestliže takové právo
neoznačily, podle práva státu, kde nález byl vydán; nebo
b) strana, která žádá zrušení, nebyla řádně vyrozuměna o ustanovení
rozhodce nebo o rozhodčím řízení nebo nemohla z jiných důvodů se v
řízení vyjádřit;
c) nález se týká sporu, na který se nevztahuje smlouva o rozhodci nebo
který není v mezích rozhodčí doložky, nebo nález obsahuje rozhodnutí
přesahující dosah smlouvy o rozhodci nebo rozhodčí doložky; mohou-li
však být ustanovení rozhodčího nálezu o věcech podrobených rozhodčímu
řízení odděleny od ustanovení o věcech, které mu nejsou podrobeny,
první z nich mohou zůstat nedotčeny; nebo
d) složení rozhodčího soudu nebo rozhodčí řízení nebylo v souladu s
ujednáním stran, nebo nebylo-li takového ujednání, nebylo v souladu s
článkem IV této Úmluvy.
2. Ve vztazích mezi smluvními státy, které jsou zároveň účastníky
Newyorské Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů ze dne 10.
června 1958, omezuje odstavec 1 tohoto článku použití článku V,
odstavec 1 e) Newyorské úmluvy pouze na zrušovací důvody, které tento
odstavec výslovně uvádí.
Čl.X
Závěrečná ustanovení
1. Tato Úmluva je otevřena k podpisu nebo přístupu státům, jež jsou
členy Hospodářské komise pro Evropu a státům, jež jsou připuštěny do
Komise v postavení poradním podle odstavce 8 mandátu Komise.
2. Země, jež se mohou zúčastnit některé činnosti Hospodářské komise pro
Evropu v souladu s odstavcem 11 mandátu Komise, se mohou stát smluvními
stranami této Úmluvy přístupem k ní, až vstoupí v platnost.
3. Úmluva bude otevřena k podpisu do 31. prosince 1961 včetně. Poté
bude otevřena k přístupu.
4. Tato Úmluva bude ratifikována.
5. Ratifikace nebo přístup budou provedeny uložením listiny u
generálního tajemníka Organizace spojených národů.
6. Při podpisu, ratifikaci nebo přístupu k této Úmluvě zašlou smluvní
strany generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů seznam
obchodních komor nebo jiných institucí v jejich zemi, jejichž
předsedové budou pověřeni funkcemi svěřenými článkem IV této Úmluvy
předsedům příslušných obchodních komor.
7. Ustanovení této Úmluvy se nedotýkají platnosti mnohostranných nebo
dvoustranných dohod týkajících se arbitráže, které smluvní státy již
uzavřely nebo uzavřou.
8. Tato Úmluva vstoupí v platnost devadesátého dne poté, kdy pět zemí,
na něž se vztahuje odstavec 1 tohoto článku, uloží své ratifikační
listiny nebo listiny o přístupu. Pro každou zemi později ratifikující
tuto Úmluvu nebo k ní přistupující, vstoupí tato Úmluva v platnost
devadesátého dne poté, kdy taková země uloží svou ratifikační listinu
nebo listinu o přístupu.
9. Kterákoliv smluvní strana může vypovědět tuto Úmluvu oznámením
generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. Výpověď vstoupí v
účinnost dvanáct měsíců po dni, kdy generální tajemník obdrží oznámení
o výpovědi.
10. Jestliže poté, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost, se počet
smluvních stran v důsledku výpovědi sníží na méně než pět, Úmluva
pozbude platnosti datem účinnosti poslední výpovědi.
11. Generální tajemník Organizace spojených národů bude notifikovat
zemím, uvedeným v odstavci 1, a zemím, jež se staly smluvními stranami
podle odstavce 2 tohoto článku,
a) prohlášení učiněná podle článku II, odstavce 2,
b) ratifikace a přístupy podle odstavce 1 a 2 tohoto článku,
c) sdělení zaslaná podle odstavce 6 tohoto článku,
d) datum vstupu v platnost této Úmluvy podle odstavce 8 tohoto článku,
e) vypovězení podle odstavce 9 tohoto článku,
f) ukončení platnosti této Úmluvy podle odstavce 10 tohoto článku.
12. Po 31. prosinci 1961 bude originál této Úmluvy uložen u generálního
tajemníka Organizace spojených národů, který každé zemi, na něž se
vztahují odstavce 1 a 2 tohoto článku zašle její ověřené opisy.
Na důkaz toho níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, podepsali
tuto Úmluvu.
Dáno v Ženevě dne 21. dubna 1961 v jednom vyhotovení ruském, anglickém
a francouzském jazyce, přičemž všechny tři texty jsou stejně platné.
Příl.
Složení a způsob činnosti Zvláštního Výboru uvedeného v článku IV
Úmluvy
1. Zvláštní Výbor uvedený v článku IV Úmluvy bude složen ze dvou
stálých členů a předsedy. Jeden ze stálých členů bude volen obchodními
komorami nebo jinými institucemi určenými podle článku X odstavce 6
Úmluvy se strany států, v nichž v okamžiku, kdy Úmluva je otevřena k
podpisu, jsou zřízeny národní komitéty Mezinárodní obchodní komory a
které v okamžiku volby jsou účastníky Úmluvy. Druhý člen bude volen
obchodními komorami nebo jinými institucemi určenými podle článku X
odstavce 6 Úmluvy se strany států, v nichž v okamžiku, kdy Úmluva je
otevřena k podpisu, nejsou zřízeny národní komitéty Mezinárodní
obchodní komory a které v okamžiku volby jsou účastníky Úmluvy.
2. Osoby povolané k výkonu funkce předsedy Zvláštního Výboru za
podmínek stanovených v odstavci 7, budou také voleny obchodními
komorami nebo jinými institucemi způsobem stanoveným v odstavci 1 této
Přílohy.
3. Obchodní komory nebo ostatní instituce uvedené v odstavci 1 této
Přílohy volí současně a za stejných podmínek jako předsedy a stálé
členy také náhradníky předsedů a stálých členů Zvláštního Výboru pro
případ, že předsedové nebo stálí členové dočasně nemají možnost
vykonávat své povinnosti. Jestliže předseda nebo stálý člen nemůže
trvale vykonávat své povinnosti nebo odstoupí, zvolený náhradník se
stává předsedou případně stálým členem a skupina obchodních komor nebo
jiných institucí, která zvolila náhradníka, jenž se stal předsedou nebo
stálým členem, zvolí nového náhradníka.
4. První volby Výboru konají se do 90 dnů po uložení páté ratifikační
listiny nebo listiny o přístupu. Těchto voleb se mohou také zúčastnit
obchodní komory nebo jiné instituce států, které podepsaly Úmluvu, ale
ještě se nestaly jejími smluvními stranami. Kdyby nebylo možno
přistoupit k volbám v uvedené lhůtě, bude používání odstavců 3 až 7
článku IV Úmluvy zastaveno až do doby, kdy budou provedeny výše uvedené
volby.
5. S výhradou ustanovení odstavce 7 budou členové Zvláštního Výboru
zvoleni na období čtyř let. Nové volby budou provedeny v prvních šesti
měsících čtvrtého roku počítáno od předchozích voleb. Kdyby nová volba
členů Výboru nevedla k výsledkům, zůstanou před tím zvolení členové ve
svých funkcích až do zvolení nových členů.
6. Výsledky voleb členů Zvláštního Výboru budou sděleny generálnímu
tajemníkovi Organizace spojených národů, který je oznámí státům
uvedeným v odstavci 1 článku X této Úmluvy, jakož i státům, které se
stanou smluvními stranami podle odstavce 2 článku X. Generální tajemník
oznámí také těmto zemím případné zastavení účinnosti a opětné používání
odstavců 3 až 7 článku IV Úmluvy podle odstavce 4 této Přílohy.
7. Osoby zvolené předsedou budou vykonávat svou funkci střídavě každá
během dvou let. Svěření funkce předsedy jedné ze dvou osob zvolených za
podmínek odstavce 2 se stane vylosováním pro prvé období dvou let poté,
kdy Úmluva vstoupí v platnost. Předsednictví pak připadne vždy pro
období dalších dvou let osobě zvolené předsedou se strany skupiny států
odlišné od skupin, která zvolila předsedu, jenž vykonával své funkce
během bezprostředně předcházejícího období dvou let.
8. Žádosti Zvláštnímu Výboru podle čl. IV odstavce 3 až 7 Úmluvy se
podávají výkonnému sekretáři Hospodářské komise pro Evropu. Výkonný
sekretář je předá nejprve členu Zvláštního Výboru zvolenému jinou
skupinou zemí nežli skupinou, která zvolila předsedu vykonávajícího
svou funkci v okamžiku podání žádosti. Řešení navržené členem, na
kterého se nejprve obrátil výkonný sekretář, bude odevzdáno
prostřednictvím výkonného sekretáře druhému členu výboru a bude-li
tento člen s řešením souhlasit, bude pak považováno za rozhodnutí
Výboru a takto bude sděleno výkonným sekretářem žadateli.
9. Jestliže oba členové Zvláštního Výboru, na něž se obrátil výkonný
sekretář, se nebudou moci dohodnout na řešení písemnou cestou, svolá
výkonný sekretář Hospodářské komise pro Evropu zasedání Zvláštního
Výboru do Ženevy, aby se pokusil dosáhnout jednomyslného rozhodnutí o
žádosti. Nebude-li dosaženo jednomyslnosti, bude učiněno rozhodnutí
Výboru většinou hlasů a sděleno výkonným sekretářem žadateli.
10. Výlohy spojené s jednáním Zvláštního Výboru ve sporu, který se bude
řídit touto Úmluvou, zaplatí zálohou navrhovatel, který bude oprávněn
uplatnit je jako výlohy řízení.