Zákon o Mezinárodním Právu Soukromém

91/2012 Sb.

ZÁKON

ze dne 25. ledna 2012

o mezinárodním právu soukromém

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje v poměrech s mezinárodním prvkem

a) právním řádem kterého státu se řídí soukromoprávní poměry včetně používání jiných předpisů než určeného rozhodného práva,

b) právní postavení cizinců a zahraničních právnických osob v soukromoprávních poměrech,

c) pravomoc a postup soudů a jiných orgánů při úpravě poměrů uvedených v písmenech a) a b) a rozhodování o nich včetně postupu v řízení, jestliže je mezinárodní prvek jen v řízení samotném,

d) uznávání a výkon cizích rozhodnutí,

e) právní pomoc ve styku s cizinou,

f) některé záležitosti týkající se úpadku,

g) některé záležitosti týkající se rozhodčího řízení včetně uznání a
výkonu cizích rozhodčích nálezů.

§ 2

Mezinárodní smlouvy a předpisy Evropské unie

Zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie^1).

§ 3

Nutně použitelná ustanovení právních předpisů

Ustanovení tohoto zákona nebrání použití těch ustanovení českého právního řádu, kterých je nutné v mezích jejich předmětu úpravy použít vždy bez ohledu na to, kterým právním řádem se řídí právní poměry, v nichž se projeví účinky použití takových ustanovení.

§ 4

Výhrada veřejného pořádku

Ustanovení zahraničního právního řádu, jehož se má použít podle ustanovení tohoto zákona, nelze použít, jestliže by se účinky tohoto použití zjevně příčily veřejnému pořádku. Ze stejných důvodů nelze uznat cizí rozhodnutí, cizí soudní smír, cizí notářskou a jinou veřejnou listinu, cizí rozhodčí nález, nebo provést procesní úkon k dožádání z ciziny, anebo uznat právní poměr nebo skutečnost, které vznikly v cizině nebo podle zahraničního právního řádu.

§ 5

Obcházení zákona

Nepřihlíží se ke skutečnostem vytvořeným nebo předstíraným záměrným jednáním v úmyslu, aby se těch ustanovení tohoto zákona, od nichž se nelze odchýlit ujednáním stran, nepoužilo nebo aby se jich použilo jinak, než kdyby takto vytvořené nebo předstírané skutečnosti nebyly.

ČÁST DRUHÁ

OBECNÁ USTANOVENÍ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA PROCESNÍHO

HLAVA I

PRAVOMOC

§ 6

Pravomoc českých soudů

(1) Pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.

(2) Je-li ve věci dána pravomoc českých soudů, vztahuje se jejich pravomoc i na vzájemný návrh z téhož právního poměru nebo z týchž skutkových okolností.

§ 7

Vynětí z pravomoci českých soudů

(1) Z pravomoci českých soudů jsou vyňaty cizí státy, pokud jde o řízení vyplývající z jejich jednání a úkonů učiněných při výkonu jejich státních, vládních a jiných veřejných pravomocí a funkcí, včetně jejich majetku, který je k takovému výkonu používán nebo určen.

(2) Vynětí z pravomoci českých soudů se nevztahuje na jiná jednání, úkony nebo případy, a to v rozsahu, v němž podle obecného mezinárodního práva nebo mezinárodní smlouvy lze proti cizímu státu uplatňovat práva u soudů jiného státu.

(3) Pravomoci českých soudů nejsou podrobeny osoby, mezinárodní organizace a instituce, které podle mezinárodních smluv, obecného mezinárodního práva nebo českých právních předpisů požívají v České republice imunity, a to v rozsahu, který je v nich uveden.

(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 platí i pro doručování písemností, předvolávání svědků, výkon rozhodnutí nebo jiné procesní úkony.

(5) Doručení cizím státům, mezinárodním organizacím, institucím a osobám požívajícím imunity v případech, kdy nejsou vyňaty z pravomoci českých soudů, zprostředkuje Ministerstvo zahraničních věcí. Nelze-li
takto doručit, ustanoví soud opatrovníka.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se použijí i pro postup jiných českých orgánů veřejné moci, rozhodují-li ve věcech upravených tímto zákonem, přiměřeně.

HLAVA II

USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ

§ 8

Základní ustanovení

(1) České soudy postupují v řízení podle českých procesních předpisů s tím, že strany mají rovné postavení při uplatňování svých práv.

(2) Řízení zahájené v jiném státě nebrání zahájení řízení o téže věci mezi týmiž účastníky u českého soudu. Bylo-li řízení u českého soudu zahájeno později než řízení zahájené v jiném státě, může je český soud v odůvodněných případech přerušit, lze-li předpokládat, že rozhodnutí zahraničního orgánu bude v České republice uznáno.

Postavení cizinců a zahraničních osob v řízení

§ 9

(1) Způsobilost cizince být účastníkem řízení a jeho procesní způsobilost se řídí právním řádem státu, v němž má cizinec obvyklý pobyt; stačí však, je-li způsobilý podle českého právního řádu.

(2) Způsobilost zahraničních osob jiných než fyzických být účastníkem řízení a jejich procesní způsobilost se řídí právním řádem, podle něhož taková osoba vznikla; stačí však, je-li způsobilá podle českého právního řádu.

§ 10

Cizinci a zahraniční právnické osoby mají za stejných podmínek jako státní občané České republiky a české právnické osoby nárok na osvobození od soudních poplatků a záloh a na ustanovení bezplatného zástupce k ochraně svých zájmů, je-li zaručena vzájemnost. Podmínka zaručení vzájemnosti neplatí pro občany členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor.

§ 11

(1) Cizinci, který má obvyklý pobyt v cizině, a zahraniční právnické osobě, kteří se domáhají rozhodnutí o majetkovém právu, může soud uložit na návrh žalovaného, aby složili jistotu určenou soudem na náklady řízení. Nesloží-li jistotu do stanovené lhůty, nebude soud proti vůli žalovaného v řízení pokračovat a řízení zastaví. O tom je
třeba žalobce poučit.

(2) Složení jistoty nelze uložit, jestliže

a) návrh na její složení byl podán teprve, když žalovaný ve věci již jednal nebo vykonal procesní úkon, ačkoliv již věděl, že žalobce není státním občanem České republiky nebo českou právnickou osobou nebo že pozbyl státního občanství České republiky nebo přestal být českou právnickou osobou nebo nemá obvyklý pobyt v České republice,

b) ve státě, jehož je žalobce občanem, se v podobných případech od státního občana České republiky nebo české právnické osoby jistota nežádá,

c) žalobce má v České republice nemovitou věc v ceně dostačující k úhradě nákladů, které žalovanému v řízení vzniknou,

d) návrh na zahájení řízení je vyřizován platebním rozkazem, nebo

e) žalobce je osvobozen od soudních poplatků a záloh.

(3) Povinnost složit jistotu nelze uložit občanům členských států Evropské unie nebo dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor.

Cizí veřejná listina

§ 12

(1) Listina vydaná soudem, notářem nebo úřadem v cizině, která platí v místě, kde byla vydána, za listinu veřejnou nebo veřejná listina vydaná diplomatickým zástupcem nebo konzulárním úředníkem působícím v České republice, má důkazní moc veřejné listiny také v České republice, jestliže je opatřena předepsaným ověřením.

(2) Pokud listinu vydanou v cizině nelze opatřit předepsaným ověřením v souladu s mezinárodními zvyklostmi a příslušný zastupitelský úřad České republiky nemá pochybnosti o její pravosti, opatří listinu doložkou, že zastupitelský úřad nemá pochybnosti o pravosti této listiny.

Zjišťování vzájemnosti

§ 13

Ministerstvo spravedlnosti poskytne soudu na jeho žádost sdělení o vzájemnosti ze strany cizího státu.

HLAVA III

UZNÁNÍ A VÝKON CIZÍCH ROZHODNUTÍ

§ 14

Rozhodnutí soudů cizího státu a rozhodnutí úřadů cizího státu o právech
a povinnostech, o kterých by podle jejich soukromoprávní povahy
rozhodovaly v České republice soudy, stejně jako cizí soudní smíry a
cizí notářské a jiné veřejné listiny v těchto věcech (dále jen „cizí
rozhodnutí“) mají v České republice účinnost, jestliže nabyla podle
potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a byla-li uznána
českými orgány veřejné moci.

§ 15

(1) Pokud v dalších ustanoveních tohoto zákona není stanoveno něco
jiného, nelze pravomocná cizí rozhodnutí uznat, jestliže

a) věc náleží do výlučné pravomoci českých soudů, nebo jestliže by
řízení nemohlo být provedeno u žádného orgánu cizího státu, kdyby se
ustanovení o příslušnosti českých soudů použilo na posouzení pravomoci
cizího orgánu, ledaže se účastník řízení, proti němuž cizí rozhodnutí
směřuje, pravomoci cizího orgánu dobrovolně podrobil,

b) o témže právním poměru se vede řízení u českého soudu a toto řízení
bylo zahájeno dříve, než bylo zahájeno řízení v cizině, v němž bylo
vydáno rozhodnutí, jehož uznání se navrhuje,

c) o témže právním poměru bylo českým soudem vydáno pravomocné
rozhodnutí nebo bylo-li v České republice již uznáno pravomocné
rozhodnutí orgánu třetího státu,

d) účastníku řízení, vůči němuž má být rozhodnutí uznáno, byla odňata
postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení, zejména
nebylo- li mu doručeno předvolání nebo návrh na zahájení řízení,

e) uznání by se zjevně příčilo veřejnému pořádku, nebo

f) není zaručena vzájemnost; vzájemnost se nevyžaduje, nesměřuje-li
cizí rozhodnutí proti státnímu občanu České republiky nebo české
právnické osobě.

(2) K překážce uvedené v odstavci 1 písm. d) se přihlédne, jen jestliže
se jí dovolá účastník řízení, vůči němuž má být cizí rozhodnutí uznáno.
To platí i o překážkách uvedených v odstavci 1 písm. b) a c), ledaže je
jejich existence orgánu rozhodujícímu o uznání jinak známa.

§ 16

(1) Uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje
zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán
veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu
veřejné moci. Je-li proti tomu namítána výhrada veřejného pořádku nebo
i jiný důvod pro odepření uznání, ke kterým nemohlo být bez dalšího
přihlédnuto, přeruší se řízení a je určena lhůta k zahájení řízení, pro
které se odstavec 2 použije obdobně. Po jeho pravomocném ukončení nebo
po marném uplynutí uvedené lhůty se v přerušeném řízení pokračuje.

(2) Cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají na základě
zvláštního rozhodnutí, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí
rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. I v případě, že se cizí
rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení, lze je na návrh uznat zvláštním
rozhodnutím. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je
obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož
obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání
význam, jestliže zákon nestanoví něco jiného. Soud o uznání rozhoduje
rozsudkem; jednání nemusí nařizovat.

(3) Na základě cizího rozhodnutí o majetkových věcech, které splňuje
podmínky pro uznání podle tohoto zákona, lze nařídit výkon tohoto
rozhodnutí rozhodnutím českého soudu, které je třeba odůvodnit.

HLAVA IV

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O UZNÁNÍ A VÝKONU NĚKTERÝCH CIZÍCH ROZHODNUTÍ

§ 17

Ustanovení této hlavy se použijí v řízeních o uznání a výkonu cizích
rozhodnutí, v nichž se postupuje podle přímo použitelných předpisů
Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy, které vyžadují prohlášení
vykonatelnosti.

§ 18

Požádá-li strana podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo
mezinárodní smlouvy, aby o uznání bylo rozhodnuto ve zvláštním řízení,
rozhodne soud rozsudkem o uznání. Jednání nemusí nařizovat.

§ 19

(1) Současně s návrhem na prohlášení vykonatelnosti může být podán i
návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podle jiného právního předpisu. V
takovém případě rozhodne soud v jediném rozhodnutí o obou návrzích
samostatnými výroky, které musí být odůvodněny. Rozhodnutí musí být
odůvodněno, i když se rozhoduje jen o jednom z těchto návrhů.

(2) Postupoval-li soud podle odstavce 1 a je-li v přímo použitelném
předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvě stanovena lhůta pro
podání opravného prostředku proti rozhodnutí o uznání anebo o
prohlášení vykonatelnosti cizích rozhodnutí, která je delší než lhůta
stanovená jiným právním předpisem pro podání opravného prostředku proti
rozhodnutí nařizujícímu výkon rozhodnutí, platí tato delší lhůta i pro
podání opravného prostředku proti rozhodnutí nařizujícímu výkon
rozhodnutí.

(3) Zkoumá-li odvolací soud důvody, pro něž lze cizí rozhodnutí
neuznat, a tyto důvody nemohl podle ustanovení přímo použitelných
předpisů Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy zkoumat soud v prvním
stupni, a svědčí-li tyto důvody pro neuznání cizího rozhodnutí,
odvolací soud změní rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh
zamítne.

(4) Rozhodnutí nemůže nabýt právní moci ve výroku nařizujícím výkon
rozhodnutí dříve než ve výroku, kterým se rozhodnutí prohlašuje za
vykonatelné.

ČÁST TŘETÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA SOUKROMÉHO

§ 20

Kvalifikace

(1) Právní hodnocení určitého právního poměru nebo otázky za účelem
vyhledání použitelného kolizního ustanovení pro určení rozhodného práva
se zpravidla provádí podle českého právního řádu.

(2) Pokud se má pro určitý právní poměr nebo otázku použít právních
ustanovení z více než jednoho právního řádu, je možné při hodnocení
těchto ustanovení v souladu s odstavcem 1 přihlédnout také k funkci,
kterou tato ustanovení plní v rámci svého právního řádu.

(3) Pokud bylo určeno rozhodné právo pro základní poměr, provádí se
zpravidla podle tohoto práva i hodnocení určitého poměru nebo otázky,
které jsou spojeny se základním poměrem.

(4) Skutečnosti stanovené v kolizních ustanoveních tohoto zákona pro
určení rozhodného práva (hraniční určovatelé) se hodnotí podle českého
práva.

§ 21

Zpětný a další odkaz

(1) Jestliže ustanovení tohoto zákona přikazují použití zahraničního
práva, jehož ustanovení odkazují zpět na české právo, použije se
hmotněprávních ustanovení českého práva. Odkazují-li ustanovení
zahraničního práva k právu dalšího cizího státu, použije se
hmotněprávních ustanovení tohoto práva, jestliže se ho má použít podle
jeho kolizních ustanovení; jinak se použijí hmotněprávní ustanovení
českého práva.

(2) K zpětnému ani k dalšímu odkazu se nepřihlíží v poměrech
závazkového a pracovního práva. Jestliže bylo rozhodné právo stranami
zvoleno, lze k jeho kolizním ustanovením přihlédnout jen, jestliže to
vyplývá z ujednání stran.

§ 22

Předběžné otázky

(1) Při určení rozhodného práva pro předběžnou otázku se použije
ustanovení tohoto zákona. Jestliže by pro předběžnou otázku nebyla dána
pravomoc českých soudů, kdyby se o ní rozhodovalo samostatně, použije
se pro určení rozhodného práva pro ni kolizního ustanovení práva,
kterým se řídí základní otázka, jestliže se tato otázka řídí
zahraničním právem.

(2) Jestliže bylo o předběžné otázce již dříve pravomocně rozhodnuto
příslušným českým orgánem veřejné moci nebo soudem nebo orgánem cizího
státu, jehož rozhodnutí splňuje podmínky pro uznání v České republice,
soud z takového rozhodnutí vychází.

§ 23

Zjišťování a používání zahraničního práva

(1) Pokud z jiných ustanovení tohoto zákona nevyplývá něco jiného, je
třeba zahraničního práva, jehož se má použít podle ustanovení tohoto
zákona, používat i bez návrhu a tak, jak se ho používá na území, na
němž toto právo platí. Použije se těch jeho ustanovení, kterých by se
na území, na němž toto právo platí, pro rozhodnutí ve věci použilo, bez
ohledu na jejich systematické zařazení nebo jejich veřejnoprávní
povahu, pokud nejsou v rozporu s nutně použitelnými předpisy českého
práva.

(2) Pokud dále není stanoveno něco jiného, obsah zahraničního práva,
jehož se má použít podle ustanovení tohoto zákona, se zjišťuje bez
návrhu z úřední povinnosti. Soud nebo orgán veřejné moci, který
rozhoduje ve věcech upravených tímto zákonem, učiní k jeho zjištění
všechna potřebná opatření.

(3) Jestliže soudu nebo orgánu veřejné moci, který rozhoduje ve věcech
upravených tímto zákonem, není obsah zahraničního práva znám, může si k
jeho zjištění vyžádat také vyjádření Ministerstva spravedlnosti.

(4) Má-li se použít právního řádu státu, který má více právních oblastí
nebo různé úpravy pro určité skupiny osob, rozhodují o použití
příslušných právních předpisů právní předpisy tohoto státu.

(5) Jestliže se nepodaří v přiměřené době zahraniční právo zjistit nebo
je-li to nemožné, použije se české právo.

§ 24

Výjimečné a podpůrné určení rozhodného práva

(1) Právní řád, který by se měl použít podle ustanovení tohoto zákona,
je možné ve zcela výjimečných případech nepoužít, jestliže při
náležitém odůvodněném uvážení souhrnu všech okolností věci a zejména
důvodného očekávání účastníků ohledně použití jiného právního řádu by
se to jevilo nepřiměřené a odporující rozumnému a spravedlivému
uspořádání vztahu účastníků. Za těchto podmínek a nejsou-li dotčena
práva jiných osob, se použije právní řád, jehož použití odpovídá tomuto
uspořádání.

(2) Jestliže pro určitý poměr nebo otázku, které spadají do předmětu
úpravy tohoto zákona, nelze určit rozhodné právo podle jiných
ustanovení zákona, použije se pro ně právo, které je s nimi v nejužším
vztahu, ledaže pro ně strany zvolily nebo jinak označily použití
určitého práva.

§ 25

Nutně použitelná ustanovení jiného zahraničního práva

K návrhu účastníka se mohou použít ustanovení právního řádu jiného
státu, kterého se podle ustanovení tohoto zákona nemá použít, avšak
podle právního řádu, jehož jsou součástí, se jich má použít bez ohledu
na to, kterým právním řádem se řídí práva a povinnosti, o které jde.
Podmínkou pro použití je, že práva a povinnosti, o které jde, mají k
takovému jinému státu dostatečně významný vztah a je to spravedlivé
vzhledem k povaze těchto ustanovení, jejich účelu nebo k důsledkům, jež
by vyplynuly zejména pro účastníky z jejich použití nebo z jejich
nepoužití. Účastník, který se takových ustanovení dovolává, musí
prokázat platnost a obsah těchto ustanovení.

Právní postavení cizinců a zahraničních právnických osob v
soukromoprávních poměrech

§ 26

(1) Cizincem se rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České
republiky. Zahraniční právnickou osobou se rozumí právnická osoba se
sídlem mimo území České republiky.

(2) Cizinci a zahraniční právnické osoby mají v oblasti svých osobních
a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo jiným právním předpisem
není stanoveno něco jiného, stejná práva a stejné povinnosti jako
státní občané České republiky a české právnické osoby.

(3) V případě, že cizí stát nakládá se státními občany České republiky
a s českými právnickými osobami jinak než se svými občany a právnickými
osobami, může Ministerstvo zahraničních věcí v dohodě s příslušnými
orgány sdělením v úředním publikačním prostředku stanovit, že se
odstavec 2 nepoužije. To neplatí v případě, kdy se jedná o cizince a
zahraniční právnické osoby, kterým z práva Evropské unie vyplývají
stejná práva a stejné povinnosti jako státním občanům České republiky a
českým právnickým osobám, anebo by tím byla porušena základní lidská
práva cizince.

§ 27

Postavení cizinců a zahraničních právnických osob při podnikání v České
republice, v oblasti pracovního práva, v oblasti práva autorského a
práv průmyslových upravují jiné právní předpisy.

§ 28

Vícenásobná nebo neurčitá státní příslušnost

(1) Je-li někdo v rozhodné době státním občanem České republiky a
považuje-li ho za svého občana také jiný stát, je rozhodné státní
občanství České republiky.

(2) Je-li někdo v rozhodné době zároveň občanem několika cizích států,
rozhoduje státní příslušnost nabytá naposled, pokud vzhledem k životním
poměrům osoby nepřevažuje výrazně její poměr k jinému cizímu státu,
jehož je občanem; v takovém případě rozhoduje státní příslušnost tohoto
státu.

(3) Na toho, kdo v rozhodné době není občanem žádného státu nebo jehož
státní příslušnost nelze určit podle odstavce 2, se hledí, jako by byl
občanem toho státu, na jehož území má v rozhodné době obvyklý pobyt, a
nelze-li to zjistit, na jehož území se v rozhodné době zdržuje.
Nelze-li ani to zjistit, postupuje se pro účely tohoto zákona, jako by
šlo o státního občana České republiky.

(4) Je-li někdo žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, azylantem nebo
požívá doplňkové ochrany nebo je bezdomovcem podle jiného právního
předpisu nebo mezinárodní smlouvy, řídí se jeho osobní postavení podle
ustanovení mezinárodních smluv upravujících právní postavení uprchlíků
a právní postavení osob bez státní příslušnosti.

ČÁST ČTVRTÁ

USTANOVENÍ PRO JEDNOTLIVÉ DRUHY SOUKROMOPRÁVNÍCH POMĚRŮ

HLAVA I

ZPŮSOBILOST MÍT PRÁVA A POVINNOSTI A ZPŮSOBILOST K PRÁVNÍM JEDNÁNÍM

§ 29

Fyzické osoby

(1) Právní osobnost a svéprávnost se řídí, nestanoví- li se v tomto
zákoně něco jiného, právním řádem státu, v němž má osoba obvyklý pobyt.

(2) Nestanoví-li tento zákon něco jiného, stačí, jestliže fyzická osoba
činící právní jednání je k němu způsobilá podle právního řádu platného
v místě, v němž fyzická osoba právní jednání činí.

(3) Úprava jména fyzické osoby se řídí právním řádem státu, jehož je
občanem. Tato osoba se však může dovolat použití právního řádu státu,
na jehož území má obvyklý pobyt.

§ 30

Právnické osoby

(1) Právní osobnost právnické osoby a způsobilost jiné než fyzické
osoby se řídí právním řádem státu, podle něhož vznikla. Tímto právním
řádem se řídí i obchodní firma nebo název a vnitřní poměry takové
osoby, poměry mezi takovou osobou a jejími společníky nebo členy a
vzájemné poměry společníků nebo členů, ručení společníků nebo členů za
závazky takové osoby a kdo za osobu jako její orgán jedná, jakož i její
zánik.

(2) Pro vázanost takové osoby z běžných jednání stačí, je-li k nim
způsobilá podle právního řádu platného v místě, v němž bylo takové
jednání učiněno.

(3) Právnická osoba se sídlem v České republice může být založena pouze
podle českého právního řádu. Tím není dotčena možnost přemístit do
České republiky sídlo právnické osoby založené podle právního řádu
cizího státu, která má sídlo v zahraničí, jestliže to umožňují
mezinárodní smlouva, přímo použitelný předpis Evropské unie nebo jiný
právní předpis.

Směnečná a šeková způsobilost

§ 31

(1) Způsobilost osoby zavazovat se směnečně nebo šekově se řídí právním
řádem státu, jehož je občanem. Prohlašuje-li toto právo za rozhodující
právo jiného státu, použije se práva tohoto jiného státu.

(2) Kdo není způsobilý se směnečně nebo šekově zavazovat podle právního
řádu uvedeného v odstavci 1, je přesto platně zavázán, podepíše-li se
na směnku nebo na šek ve státě, podle jehož práva by byl způsobilý se
směnečně nebo šekově zavazovat. To neplatí, jde-li o státního občana
České republiky nebo o osobu, která má obvyklý pobyt v České republice.

§ 32

Koho lze označit za šekovníka, se řídí právním řádem státu, v němž je
šek splatný. Je-li podle tohoto právního řádu šek neplatný vzhledem k
osobě šekovníkově, jsou přesto platné závazky z podpisů, které byly na
šek napsány ve státě, jehož právní řád nestanoví neplatnost z takového
důvodu.

Omezení svéprávnosti a věci opatrovnické

§ 33

(1) Ve věcech omezení svéprávnosti, jakož i ve věcech opatrovnických je
dána pravomoc českých soudů, jde-li o osoby s obvyklým pobytem v České
republice, nebo jde-li o státní občany České republiky, i když mají
obvyklý pobyt v cizině. Český soud nemusí řízení zahájit, stačí-li k
ochraně práv a zájmů státního občana České republiky opatření učiněná v
cizině.

(2) Není-li dána pravomoc českých soudů podle odstavce 1, omezí se
český soud na opatření nutná k ochraně osoby a jejího majetku a uvědomí
o tom orgán státu, ve kterém má osoba obvyklý pobyt. Kdyby příslušný
orgán cizího státu poměry osoby v přiměřené době neupravil, učiní tak
český soud.

(3) K uvědomění orgánů cizího státu podle odstavce 2 český soud
nepřistoupí, jde-li o žadatele o udělení mezinárodní ochrany, azylanty
a osoby požívající doplňkové ochrany podle jiného právního předpisu. V
takovém případě upraví poměry osoby český soud.

§ 34

Podmínky vzniku a zániku opatrovnictví a podmínky pro omezení a zbavení
svéprávnosti se řídí právním řádem státu, ve kterém má opatrovanec
obvyklý pobyt. Opatrovnická péče se týká zásadně opatrovance a jeho
majetku, nechť je tento majetek kdekoliv, pokud stát, v němž majetek
je, přiznává této opatrovnické péči účinnost.

§ 35

Povinnost přijmout a zastávat opatrovnictví se řídí právním řádem
státu, ve kterém má opatrovník obvyklý pobyt.

§ 36

Právní poměry mezi opatrovníkem a opatrovancem se řídí právním řádem
státu, v němž má sídlo opatrovnický soud nebo orgán.

§ 37

Pokud z ustanovení § 34 až 36 nevyplývá něco jiného, činí český soud
opatření podle českého hmotného práva.

§ 38

Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech omezení a zbavení svéprávnosti a
ve věcech opatrovnictví cizince, která byla vydána soudy nebo orgány
státu, jehož je cizinec občanem (dále jen „domovský stát“), nebo státu,
v němž má cizinec obvyklý pobyt, se uznávají bez dalšího řízení.

Prohlášení za mrtvého nebo za nezvěstného

§ 39

(1) Prohlásit státního občana České republiky za mrtvého nebo za
nezvěstného přísluší výlučně českému soudu.

(2) Cizince může český soud prohlásit za mrtvého nebo za nezvěstného s
právními následky pro státní občany České republiky a také pro osoby s
obvyklým pobytem v České republice a pro majetek, který je v České
republice.

(3) Ve věcech prohlášení za mrtvého nebo za nezvěstného použije český
soud vždy českého hmotného práva.

§ 40

Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech prohlášení cizince za mrtvého nebo
za nezvěstného, která byla vydána soudy nebo úřady domovského státu
cizince nebo státu, v němž měl cizinec naposled obvyklý pobyt, se
uznávají bez dalšího řízení.

HLAVA II

PRÁVNÍ JEDNÁNÍ

§ 41

Existence a platnost právního jednání, jakož i následky jeho
neplatnosti se řídí týmž právním řádem jako právní poměr jím založený,
pokud není zákonem stanoveno nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného.
Při určení tohoto právního řádu se postupuje, jako by právní jednání
bylo platné.

§ 42

(1) Smlouva a jiné právní jednání je platné co do formy, jestliže forma
vyhovuje právnímu řádu státu,

a) kterým se řídí smlouva nebo jiné právní jednání a právní poměr jimi
založený,

b) ve kterém byl některým jednajícím učiněn projev vůle,

c) ve kterém má některý jednající svůj obvyklý pobyt nebo sídlo, nebo

d) ve kterém je nemovitá věc, které se právní jednání týká.

(2) Stanoví-li právní řád, kterým se řídí nebo má řídit právní poměr
právním jednáním založený, nebo právní řád státu, ve kterém je nemovitá
věc, které se právní jednání týká, zachování určité formy jako
nezbytnou podmínku platnosti, je nutné tuto formu zachovat.

§ 43

Forma směnečného a šekového prohlášení a protestu

(1) Forma směnečného prohlášení a forma šekového prohlášení se řídí
právním řádem státu, v němž bylo prohlášení učiněno. Pro formu šekového
prohlášení stačí zachovat formu, kterou stanoví právo platebního místa.

(2) Vadnost formy prvního směnečného prohlášení nebo prvního šekového
prohlášení nemá vliv na platnost pozdějšího směnečného prohlášení nebo
pozdějšího šekového prohlášení, jestliže směnečné prohlášení a šekové
prohlášení, které je podle odstavce 1 neplatné, se shoduje s právním
řádem státu, v němž bylo učiněno pozdější směnečné prohlášení nebo
pozdější šekové prohlášení.

(3) Směnečné prohlášení a šekové prohlášení státního občana České
republiky v cizině platí v České republice proti jiným státním občanům
České republiky, vyhovuje-li požadavkům českého právního řádu ohledně
formy.

(4) Forma protestu a lhůty k protestu, jakož i forma ostatních jednání,
jichž je zapotřebí k uplatnění a k zachování směnečných práv a šekových
práv, se řídí právním řádem státu, v němž je třeba učinit protest nebo
jiné jednání.

HLAVA III

ZASTOUPENÍ

§ 44

(1) Pro zastoupení ze zákona nebo zastoupení na základě rozhodnutí
soudu nebo jiného orgánu a jejich účinky se použije právního řádu,
jehož součástí je ustanovení upravující zastoupení na základě zákona,
nebo právního řádu státu, jehož soud nebo orgán učinil rozhodnutí, o
které se zastoupení opírá. U běžných jednání pro účinky těchto
zastoupení postačí, odpovídá-li to právnímu řádu platnému v místě, v
němž bylo takové jednání učiněno.

(2) Právní jednání učiněné zmocněncem má účinky pro zastoupeného,
jestliže to odpovídá právnímu řádu platnému v místě, ve kterém

a) zmocněnec jednání učinil,

b) zmocnitel má své sídlo nebo obvyklý pobyt,

c) zmocněnec má své sídlo nebo obvyklý pobyt, nebo

d) je nemovitá věc, jestliže se právní jednání týká této nemovité věci.

(3) Právní jednání učiněné zmocněncem má účinky pro zastoupeného také
tehdy, jestliže to odpovídá právnímu řádu, kterým se řídí nebo má řídit
právní poměr založený právním jednáním zmocněnce.

(4) Pro zachování formy plné moci postačí, vyhovuje-li forma některému
z právních řádů uvedených v odstavci 2 nebo 3 anebo právnímu řádu
platnému v místě, v němž byla plná moc vystavena.

(5) Právní poměr mezi zmocněncem a třetí osobou, vzniklý v důsledku
překročení zmocnění, a právní poměr mezi osobou jednající za jiného bez
zmocnění a třetí osobou se řídí právním řádem platným v místě, v němž
má zmocněnec nebo osoba jednající za jiného bez zmocnění své sídlo nebo
obvyklý pobyt. Třetí osoba se však může dovolat použití právního řádu
platného v místě, v němž k jednání zmocněnce nebo osoby jednající za
jiného bez zmocnění došlo.

§ 45

Prokura a pověření činností při provozování obchodního závodu

Účinky jednání na základě prokury pro zastoupeného se řídí právním
řádem státu, v němž má sídlo nebo obvyklý pobyt osoba, která prokuru
udělila; účinky jednání na základě pověření činností při provozování
obchodního závodu pro zastoupeného se řídí právním řádem státu, v němž
má zastoupený obchodní závod, pobočku nebo provozovnu, při jejichž
provozování dochází k činnosti pověřené osoby. Stačí však, nastanou-li
tyto účinky podle právního řádu platného v místě, v němž prokurista
nebo pověřená osoba právně jednali s třetí osobou, a týká-li se právní
jednání nemovité věci, také podle právního řádu platného v místě, v
němž je nemovitá věc.

HLAVA IV

PROMLČENÍ

§ 46

Promlčení se řídí týmž právním řádem jako právo, které je předmětem
promlčení.

HLAVA V

RODINNÉ PRÁVO

Díl 1

Poměry mezi manžely

§ 47

Pravomoc

(1) Nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis
Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k
řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu
manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem
České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý
pobyt.

(2) Jsou-li manželé cizinci a žalovaný nemá obvyklý pobyt v České
republice ani v jiném členském státě Evropské unie a ani není občanem
členského státu Evropské unie a nemá domicil ve Spojeném království
Velké Británie a Severního Irska nebo v Irsku, je pravomoc českých
soudů ve věcech uvedených v odstavci 1 dána, jestliže

a) oba manželé měli v České republice obvyklý pobyt a žalobce má ještě
obvyklý pobyt v České republice,

b) žalobce má obvyklý pobyt v České republice a druhý manžel se
připojil k návrhu, nebo

c) žalobce má obvyklý pobyt v České republice a měl tento obvyklý pobyt
nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před podáním žaloby.

(3) Pro řízení o vyživovací povinnosti mezi manžely a mezi bývalými
manžely se pravomoc českých soudů určuje podle přímo použitelného
předpisu Evropské unie2).

Rozhodné právo

§ 48

(1) Způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho
platnosti se řídí právním řádem státu, jehož je tato osoba občanem.

(2) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem platným v místě, v
němž se manželství uzavírá.

(3) Uzavření manželství na zastupitelském úřadu České republiky v
zahraničí se řídí českým právním řádem.

(4) Státní občan České republiky nemůže uzavřít manželství na
zastupitelském úřadu cizího státu v České republice.

§ 49

(1) Osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba
občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem
státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním
řádem.

(2) Vyživovací povinnost mezi manžely se řídí právním řádem určeným
podle mezinárodní smlouvy, jejíž použití stanoví přímo použitelný
předpis Evropské unie^2).

(3) Majetkové poměry manželů se řídí právním řádem státu, ve kterém
mají oba manželé obvyklý pobyt; jinak právním řádem státu, jehož jsou
oba manželé občany; jinak českým právním řádem.

(4) Smluvená úprava manželského majetkového práva se řídí právním
řádem, který byl v době sjednání úpravy rozhodný pro majetkové poměry
manželů. Jinak také pro smluvenou úpravu manželského majetkového práva
se manželé mohou dohodnout, že se jejich majetkové poměry budou řídit
buď právním řádem státu, jehož je jeden z manželů občanem, nebo v němž
má jeden z manželů obvyklý pobyt, nebo právním řádem státu, v němž je
nemovitá věc, pokud jde o tuto nemovitou věc, nebo českým právním
řádem. O dohodě musí být pořízen notářský zápis nebo obdobná listina,
jestliže se dohoda uzavírá v cizině.

§ 50

(1) Rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí
osobní poměry manželů v době zahájení řízení.

(2) Jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího právního
řádu, který rozvod manželství nedovoluje anebo jej připouští jen za
okolností mimořádně tíživých, použije se českého právního řádu,
jestliže alespoň jeden z manželů je státním občanem České republiky
nebo alespoň jeden z manželů má v České republice obvyklý pobyt.

(3) Při prohlášení manželství za neplatné nebo při určení, zda tu
manželství je či není, se způsobilost uzavřít manželství a forma jeho
uzavření posuzují podle právních řádů rozhodných pro ně v době uzavření
manželství.

(4) Vyživovací povinnost mezi bývalými manžely se řídí právním řádem
určeným podle mezinárodní smlouvy, jejíž použití stanoví přímo
použitelný předpis Evropské unie^2).

Uznání cizích rozhodnutí

§ 51

(1) Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech rozvodu manželství, zákonného
odloučení, prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu
manželství je či není, byl-li alespoň jedním z účastníků řízení státní
občan České republiky, se v České republice uznávají, nebrání-li tomu
ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) až e), jen na základě zvláštního
rozhodnutí.

(2) Vyslovit, že se uznává rozhodnutí ve věci uvedené v odstavci 1,
přísluší Nejvyššímu soudu. Návrh může podat vedle účastníků řízení
každý, kdo prokáže právní zájem. Nejvyšší státní zastupitelství může
vstoupit do zahájeného řízení. Nejvyšší soud rozhoduje rozsudkem,
jednání nemusí nařizovat.

(3) Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 lze uznat jen tehdy, jestliže byl
skutkový základ zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným
ustanovením českého právního řádu.

§ 52

Byli-li všichni účastníci řízení v rozhodné době občany státu, o jehož
rozhodnutí jde, mají pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech uvedených v §
51 v České republice bez dalšího řízení stejné právní účinky jako
pravomocná rozhodnutí českých soudů. To platí i o pravomocných
rozhodnutích v těchto věcech vydaných orgány jiných cizích států,
uznávají-li se taková rozhodnutí v domovských státech všech účastníků
řízení, kteří jsou cizinci.

Díl 2

Poměry mezi rodiči a dětmi a některé jiné poměry

§ 53

Pravomoc ve věcech určení a popření rodičovství

Žalobu na určení a popření rodičovství lze podat u obecného soudu
žalovaného v České republice; nemá-li zde žalovaný obecný soud, u
obecného soudu žalobce. Pravomoc českých soudů je dána i tehdy, nemá-li
ani žalobce v České republice obecný soud, ale jeden z rodičů nebo dítě
je státním občanem České republiky.

§ 54

Rozhodné právo ve věcech určení a popření rodičovství

(1) Určení a popření rodičovství se řídí právním řádem státu, jehož
příslušnost nabylo dítě narozením. Jestliže dítě získalo narozením více
než jednu státní příslušnost, rozhoduje se podle českého právního řádu.
Jestliže je to v zájmu dítěte, použije se právního řádu státu, v němž
měla matka dítěte obvyklý pobyt v době jeho početí.

(2) Má-li dítě v České republice obvyklý pobyt a je-li to v jeho zájmu,
použije se pro určení a popření rodičovství českého právního řádu.

(3) K platnosti určení rodičovství postačí, stane-li se podle právního
řádu státu, v němž došlo k prohlášení o uznání rodičovství. Jestliže v
cizím státě došlo v soudním řízení, nebo mimosoudně, v souladu s tamním
právním řádem k popření rodičovství a k určení rodičovství jiné osoby,
postačí to k platnosti určení rodičovství této osoby.

§ 55

Uznání cizích rozhodnutí ve věcech určení a popření rodičovství

(1) Pro uznání pravomocných cizích rozhodnutí ve věcech určení a
popření rodičovství, jestliže byl alespoň jeden z účastníků řízení
státní občan České republiky, se použije ustanovení § 51 obdobně.

(2) Jestliže byli všichni účastníci řízení v rozhodné době občany
státu, o jehož pravomocné rozhodnutí jde, nebo uznává-li se takové
rozhodnutí orgánů jiných cizích států v domovských státech všech
účastníků řízení, kteří jsou cizinci, použije se pro uznání
pravomocných cizích rozhodnutí ve věcech určení a popření rodičovství
ustanovení § 52 obdobně.

§ 56

Pravomoc ve věcech výživy, výchovy a péče o nezletilé

(1) Pokud pravomoc ve věcech vyživovacích povinností a ve věcech
rodičovské zodpovědnosti není upravena přímo použitelnými předpisy
Evropské unie, je ve věcech výživy, výchovy a dalších věcech péče o
nezletilé včetně opatření k ochraně jejich osoby a majetku dána
pravomoc českých soudů, jestliže nezletilý má obvyklý pobyt v České
republice, nebo jestliže je státním občanem České republiky, i když má
obvyklý pobyt v cizině. Český soud nemusí řízení zahájit, stačí- -li k
ochraně práv a zájmů státního občana České republiky opatření učiněná v
cizině.

(2) Český zastupitelský úřad může převzít péči nad nezletilým státním
občanem České republiky, který má obvyklý pobyt v cizině a ke kterému
nikdo nevykonává rodičovská práva a povinnosti, a to v rozsahu
pravomoci soudu, uznává-li takovou pravomoc stát, v němž má nezletilý
obvyklý pobyt. O převzetí péče uvědomí zastupitelský úřad neprodleně
Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí.

(3) Pravomoc českých soudů je dána také pro řízení o výživném, v němž
se navrhuje proti oprávněnému s obvyklým pobytem v cizině zrušení nebo
změna rozhodnutí českého soudu.

(4) Českým soudům přísluší na návrh povinného s obvyklým pobytem v
České republice rozhodovat o změně nebo zrušení vyživovací povinnosti
uložené rozhodnutím orgánu cizího státu, jestliže oprávněný nemá
obvyklý pobyt ve státě, jehož orgán rozhodnutí vydal.

(5) Jestliže se koná řízení o rozvodu manželství rodičů nezletilého
cizince, který nemá obvyklý pobyt v České republice, avšak zdržuje se v
ní, přísluší českým soudům upravit práva a povinnosti rodičů k
nezletilému pro dobu po rozvodu, pokud se nezletilý bude zdržovat na
území České republiky a pokud orgány příslušného cizího státu neučiní
jiné opatření.

§ 57

Rozhodné právo ve věcech výživy, výchovy a péče o nezletilé a pro
některé jiné poměry

(1) Poměry mezi rodiči a dětmi ve věcech výživy se řídí právním řádem
určeným podle mezinárodní smlouvy, jejíž použití stanoví přímo
použitelný předpis Evropské unie^2). Stejně se určuje rozhodné právo ve
věcech práva na výživu oprávněných osob z jiných poměrů.

(2) V ostatních věcech rodičovských práv a povinností a opatření k
ochraně osoby nebo jmění dítěte se rozhodné právo určí podle
mezinárodní smlouvy^3).

§ 58

Uznání cizích rozhodnutí ve věcech nezletilých

Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech výchovy, výživy a péče o nezletilé
a v jiných věcech, které se jich týkají, vydaná ve státě, jehož občanem
je dítě cizí státní příslušnosti nebo v němž má takové dítě obvyklý
pobyt a všichni účastníci jsou cizinci, se uznávají bez dalšího řízení.
Jestliže se jimi ukládá majetkové plnění, může být takové rozhodnutí
uznáno a vykonáno, jestliže tomu nebrání překážky stanovené v § 15
odst. 1 písm. b) až e).

Díl 3

Práva neprovdané matky

§ 59

(1) Nároky matky dítěte vůči jeho otci, za něhož není provdána, se řídí
právním řádem státu, v němž má matka v době narození dítěte obvyklý
pobyt. Matka se může dovolat použití právního řádu státu, jehož je
občankou v době narození dítěte. Nároky neprovdané těhotné ženy se řídí
právním řádem státu, ve kterém má v době podání návrhu obvyklý pobyt,
ledaže se dovolá použití právního řádu státu, jehož je v době podání
návrhu občankou.

(2) Jestliže matka dítěte, která je cizinkou, má v době narození dítěte
obvyklý pobyt v České republice a otec dítěte je státním občanem České
republiky, řídí se práva matky dítěte českým právním řádem.

Díl 4

Osvojení

§ 60

Pravomoc

(1) Rozhodovat ve věcech osvojení přísluší českým soudům, je-li
osvojitel státním občanem České republiky. Jsou-li osvojitelé manželé,
postačí, je-li státním občanem České republiky jeden z nich.

(2) Není-li osvojitel nebo ani jeden z manželů státním občanem České
republiky, je pravomoc českých soudů dána,

a) má-li zde osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů pobyt
a může-li být rozhodnutí soudu uznáno v domovském státě osvojitele nebo
v domovských státech obou osvojujících manželů, nebo

b) má-li osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů v České
republice obvyklý pobyt.

(3) Jestliže je nezletilý, o jehož osvojení jde, státním občanem České
republiky a má na území České republiky obvyklý pobyt, přísluší
rozhodovat o jeho osvojení výlučně českým soudům.

Rozhodné právo

§ 61

(1) K osvojení je třeba splnit podmínky stanovené právním řádem státu,
jehož občanem je osvojenec, i státu, jehož občanem je osvojitel.

(2) Mají-li osvojující manželé různou státní příslušnost, musí být
splněny podmínky právních řádů obou manželů určených podle jejich
státní příslušnosti a právního řádu státu, jehož občanem je osvojenec.

(3) Jestliže by bylo třeba podle ustanovení odstavců 1 a 2 použít
zahraničního právního řádu, který osvojení nedovoluje nebo je připouští
jen za okolností mimořádně tíživých, použije se českého právního řádu,
jestliže osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů nebo
osvojenec mají v České republice obvyklý pobyt.

§ 62

(1) Účinky osvojení se řídí právním řádem státu, jehož jsou občany
všichni účastníci v době osvojení, jinak právním řádem státu, v němž
mají v době osvojení všichni účastníci obvyklý pobyt, jinak právním
řádem státu, jehož občanem je osvojenec.

(2) Pro poměry mezi osvojencem a osvojitelem, popřípadě osvojiteli ve
věcech rodičovských práv a povinností, výchovy a výživy se použije
právního řádu určeného podle ustanovení § 57 obdobně.

Uznání cizích rozhodnutí

§ 63

(1) Jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo
osvojenec státním občanem České republiky, uznávají se cizí rozhodnutí
o osvojení v České republice, jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku
a nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo
přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Pro řízení o
uznání platí ustanovení § 16 odst. 2.

(2) Byli-li všichni účastníci řízení v rozhodné době cizinci, uznávají
se cizí rozhodnutí o osvojení v České republice bez dalšího řízení,
jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a uznávají-li se taková
rozhodnutí v domovských státech všech účastníků.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí pro osvojení v cizině, která
se uskutečnila jinak než rozhodnutím, přiměřeně.

Díl 5

Poručenství a opatrovnictví nad nezletilými

§ 64

Pravomoc

(1) Pro pravomoc českých soudů ve věcech poručenství a opatrovnictví
nad nezletilými platí ustanovení § 56 odst. 1 obdobně.

(2) Není-li dána pravomoc českých soudů v těchto věcech podle odstavce
1, postupuje český soud podle ustanovení § 33 odst. 2 a 3 obdobně.

§ 65

Rozhodné právo

(1) Pro poručenství a opatrovnictví nad nezletilými se použije právního
řádu státu, jehož soud nebo úřad o něm rozhoduje. Pokud to však ochrana
osoby nebo majetku nezletilého vyžaduje, lze výjimečně použít nebo
přihlédnout k právnímu řádu jiného státu, k němuž má daná situace
podstatný vztah.

(2) Změní-li se obvyklý pobyt nezletilého a nezletilý bude mít obvyklý
pobyt v jiném státě, řídí se od doby této změny právním řádem tohoto
jiného státu podmínky pro poručenství a opatrovnictví zřízené ve státě,
v kterém nezletilý měl dříve obvyklý pobyt.

(3) K zpětnému ani k dalšímu odkazu se při používání odstavců 1 a 2
nepřihlíží.

(4) Ustanovení § 35 a 36 se použijí obdobně.

§ 66

Uznání cizích rozhodnutí

Pro uznání pravomocných cizích rozhodnutí ve věcech poručenství a
opatrovnictví nad nezletilými se použije ustanovení § 38 obdobně.

HLAVA VI

REGISTROVANÉ PARTNERSTVÍ A OBDOBNÉ POMĚRY

§ 67

(1) Českým soudům přísluší rozhodovat o zrušení, neplatnosti a
neexistenci registrovaného partnerství nebo obdobného poměru, jestliže
registrované partnerství bylo uzavřeno v České republice nebo alespoň
jeden z partnerů je státním občanem České republiky a má obvyklý pobyt
v České republice.

(2) Registrované partnerství a obdobné poměry a jejich účinky,
způsobilost k jejich uzavření, způsob uzavření a jejich zrušení,
neplatnost a neexistence se řídí právním řádem státu, v němž se
registrované partnerství nebo obdobný poměr uzavírá nebo uzavřelo.
Stejný právní řád se použije i pro úpravu osobních a majetkových poměrů
partnerů.

(3) Cizí rozhodnutí o zrušení, neplatnosti a neexistenci registrovaného
partnerství nebo obdobného poměru vydaná ve státě, v němž bylo
registrované partnerství nebo obdobný poměr uzavřeny, nebo která se v
něm uznávají, se uznávají bez dalšího řízení.

HLAVA VII

VĚCNÁ PRÁVA

§ 68

Pravomoc pro práva k nemovitým věcem

Rozhodovat o právech k nemovitým věcem, které jsou na území České
republiky, přísluší výlučně českým soudům nebo jiným příslušným českým
orgánům veřejné moci.

Rozhodné právo

§ 69

(1) Věcná práva k nemovitým věcem i k hmotným věcem movitým se řídí,
pokud v tomto zákoně nebo v jiných právních předpisech není stanoveno
něco jiného, právním řádem místa, v němž věc je. Podle tohoto právního
řádu se rovněž určuje, zda věc je nemovitá nebo movitá.

(2) Věcná práva k plavidlům a letadlům, která se zapisují do veřejného
rejstříku, jejich vznik a zánik se řídí právním řádem státu, v jehož
působnosti je tento rejstřík veden.

§ 70

(1) Vznik a zánik věcných práv k hmotným věcem movitým se řídí právním
řádem místa, kde věc byla v době, kdy nastala skutečnost, která zakládá
vznik nebo zánik tohoto práva.

(2) Vznik a zánik vlastnického práva k hmotným věcem movitým, které se
převádějí na základě smlouvy, se řídí právním řádem, kterým se řídí
smlouva, která je základem pro vznik nebo zánik vlastnického práva.

(3) Jestliže právní jednání, které má být základem pro vznik a zánik
věcných práv k hmotným věcem movitým, bylo učiněno po započetí přepravy
takové věci po dobu trvání přepravy, řídí se tento vznik a zánik
právním řádem místa, odkud byla věc odeslána. Jestliže se však vznik a
zánik věcných práv k těmto věcem uskutečňuje nakládáním s cenným
papírem, který je nutno předložit za účelem vydání věci a nakládání s
ní, použije se právního řádu místa, v němž je cenný papír v době
nakládání s ním.

§ 71

Ustanovení o zápisech do veřejných knih a podobných seznamů platná v
místě, kde je nemovitá věc nebo věc movitá, se použijí i tehdy, pokud
se právní důvod vzniku, zániku, omezení nebo převodu zapisovaného práva
posuzuje podle jiného právního řádu.

§ 72

Vydržení se řídí právním řádem platným v místě, kde byla věc na počátku
běhu vydržecí doby. Vydržitel se však může dovolat právního řádu státu,
na jehož území se vydržení vykonalo, jestliže od doby, kdy se věc
dostala do tohoto státu, jsou podle právního řádu tohoto státu splněny
všechny podmínky vydržení.

§ 73

Svěřenský fond nebo obdobné zařízení

(1) Svěřenský fond nebo obdobné zařízení (dále jen „fond“) se řídí
právem určeným zakladatelem, pokud určené právo fond upravuje nebo
jinak lze ustanovení tohoto práva pro něj použít.

(2) Není-li určeno právo podle odstavce 1 nebo nelze-li je použít, řídí
se fond právem státu, s nímž nejúžeji souvisí. Při určení tohoto práva
je třeba přihlédnout zejména k

a) místu, z něhož je fond spravován,

b) místu, v němž je převážně umístěn majetek jej vytvářející,

c) místu sídla nebo obvyklého pobytu svěřenského správce,

d) účelům sledovaným vytvořením fondu a místům, kde těchto účelů má být
dosaženo.

(3) Je-li možné určitý prvek fondu oddělit od ostatních, může být
rozhodné právo určeno pro něj samostatně.

(4) Fond zřízený v zahraničí se uznává i v oblasti českého práva,
vykazuje-li základní znaky požadované pro něj českým právem.

HLAVA VIII

DĚDICKÉ PRÁVO

Pravomoc

§ 74

(1) Pravomoc českých soudů k projednání dědictví je dána, měl-li
zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt v České republice.

(2) Jde-li o nemovitou věc, která je na území České republiky, je
pravomoc českých soudů k projednání dědictví dána výlučně.

(3) Neměl-li zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt v České
republice, český soud projedná dědictví, které je v České republice,
tehdy, jestliže stát, jehož orgán je pravomocný k projednání takového
dědictví, ani nevydává dědictví zůstavitelů s obvyklým pobytem v České
republice k projednání českým soudům, ani nepřiznává jejich rozhodnutím
právní účinky, anebo odmítne-li cizí stát zabývat se dědictvím, nebo se
nevyjádří. Českým soudům přísluší vždy rozhodovat o dědictví, které na
území České republiky zanechal státní občan České republiky, který měl
obvyklý pobyt v cizině, jestliže o to požádá i jen některý z dědiců,
který má obvyklý pobyt v České republice.

(4) V případech neuvedených v odstavcích 1 až 3 se český soud omezí na
potřebná opatření k zajištění majetku po zůstaviteli.

(5) V případech podle odstavce 4 soud vydá účastníkům na jejich žádost
potvrzení o tom, že projednání dědictví nenáleží do pravomoci českých
soudů; před jeho vydáním, je-li to důvodné, provede předběžné šetření.
Má-li být vydán majetek do ciziny, vyrozumí o tom tuzemské dědice a
věřitele oznámením, které vyvěsí po dobu 15 dnů na úřední desce soudu;
známým účastníkům se toto oznámení doručí.

(6) Ustanovení odstavců 4 a 5 se nepoužije, má-li být majetek nepatrné
hodnoty vydán vypraviteli pohřbu nebo určité osobě ve shodě s rozhodným
právem.

§ 75

Jde-li o majetek, který je v cizině, projedná český soud dědictví jen
tehdy, jestliže cizí stát vydává takový majetek k projednání českým
soudům, nebo přiznává právní účinky rozhodnutím českých soudů v těchto
věcech.

Rozhodné právo

§ 76

Právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, ve kterém měl
zůstavitel obvyklý pobyt v době smrti. Jestliže zůstavitel byl státním
občanem České republiky a alespoň jeden z dědiců má v České republice
obvyklý pobyt, použije se český právní řád.

§ 77

(1) Způsobilost pořídit nebo zrušit závěť, jakož i účinky vad vůle a
jejího projevu, se řídí právním řádem státu, jehož občanem je
zůstavitel v době projevu vůle nebo ve kterém má v té době obvyklý
pobyt. Stejně určený právní řád je rozhodný pro způsobilost pořídit a
zrušit jiné druhy pořízení pro případ smrti a i pro určení, které další
druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.

(2) Závěť je platná co do formy, jestliže forma vyhovuje právnímu řádu
státu,

a) jehož občanem byl zůstavitel v době projevu vůle nebo v době svého
úmrtí,

b) na jehož území byla závěť pořízena,

c) ve kterém měl zůstavitel v době projevu vůle nebo v době svého úmrtí
obvyklý pobyt,

d) kterého se má použít pro právní poměry dědické, nebo by se ho pro ně
mělo použít v době pořízení závěti, nebo

e) ve kterém je nemovitá věc, pokud jde o tuto nemovitou věc.
To platí i o formě zrušení závěti.

(3) Ustanovení odstavce 2 se použije i pro formu dědické smlouvy a
jiných pořízení pro případ smrti obdobně s tím, že zůstavitelem se
rozumí některá ze stran dědické smlouvy. To platí i o formě zrušení
dědické smlouvy a jiných pořízení pro případ smrti.

(4) Zůstavitel může v závěti stanovit, že se namísto jinak rozhodného
práva budou právní poměry dědické řídit právním řádem státu, v němž má
zůstavitel v době pořízení závěti obvyklý pobyt, a to i pro nemovité
dědictví, nebo může stanovit, že právní poměry dědické, a to i pro
nemovité dědictví, se budou řídit právním řádem státu, jehož občanem je
v době pořízení závěti.

(5) Smluvní strany dědické smlouvy mohou zvolit pro právní poměry
dědické některý z právních řádů uvedených v odstavci 4 s tím, že
zůstavitelem se rozumí některá ze stran dědické smlouvy. To platí i pro
jiná pořízení pro případ smrti přiměřeně.

§ 78

Zůstavitelovy věci a práva umístěná na území České republiky připadnou
České republice, jestliže není žádný dědic; rozhodnutí o tom přísluší
do pravomoci českých soudů. Za dědice se nepovažuje stát nebo jiný
územní útvar nebo pro tyto případy existující instituce, ledaže by byly
dědicem ustanoveným v závěti.

Uznání cizích rozhodnutí

§ 79

Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech dědických, která byla vydána ve
státě, v němž měl zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt nebo jehož
byl státním občanem, a jde o stát, který vydává dědictví zůstavitelů s
obvyklým pobytem v České republice k projednání českým soudům nebo
přiznává právní účinky jejich rozhodnutím v těchto věcech, se uznávají
bez dalšího řízení, jestliže tomu nebrání pravomoc českých soudů. Nelze
uznat cizí rozhodnutí, které by bylo v rozporu s ustanovením § 78.

HLAVA IX

PRÁVA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ

§ 80

Práva duševního vlastnictví se řídí právním řádem státu, který tato
práva přiznává a poskytuje jim ochranu.

HLAVA X

CENNÉ PAPÍRY, INVESTIČNÍ NÁSTROJE A JINÉ LISTINY

§ 81

Pravomoc ve věcech umoření listin

Českému soudu přísluší prohlásit za umořené listiny vydané v cizině jen
tehdy, může-li mít jejich umoření podle povahy věci právní následky v
České republice.

Rozhodné právo ve věcech cenných papírů a investičních nástrojů

§ 82

Zda je cenný papír platně vydán, zda jsou s ním spojena práva takovým
způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze po dobu jeho platnosti
bez cenného papíru uplatnit, a jaká práva a jaké právní účinky jsou s
ním spojeny, se řídí podle povahy cenného papíru

a) právem, kterým se řídí právní způsobilost a vnitřní poměry právnické
osoby, která cenný papír vydala,

b) právem, kterým se řídí právní poměr, jehož úprava vydání cenného
papíru zakládá,

c) právem platným v místě, v němž byl cenný papír vydán,

d) právem státu, v němž má sídlo nebo obvyklý pobyt osoba, která cenný
papír vydává, neodpovídá-li povaze cenného papíru použití jiného práva,
nebo

e) právem, které je v cenném papíru určeno, jestliže to povaha cenného
papíru připouští.

§ 83

(1) Pokud ze zákona nevyplývá něco jiného, právo k cennému papíru se
řídí právním řádem platným v místě, v němž je cenný papír, a převod
práva k cennému papíru se řídí právním řádem platným v místě, v němž je
cenný papír v době nakládání s ním.

(2) Zástavní právo k cennému papíru se řídí právem platným v místě
obvyklého pobytu nebo sídla zástavního věřitele v rozhodné době,
nezvolí-li strany právo jiné; zpětný a další odkaz jsou vyloučeny.
Jde-li o cenný papír, který je nutno předložit za účelem vydání věci a
nakládání s ní, použije se práva platného v místě, v němž je cenný
papír v rozhodné době.

(3) Bez ohledu na odstavce 1 a 2 nakládání se zaknihovaným nebo
imobilizovaným cenným papírem nebo jiným cenným papírem zapsaným v
evidenci, nebo nakládání s právem zapsaným v evidenci, které se chová
jako zaknihovaný cenný papír, se řídí právem státu, v němž je vedena
evidence, ve které se provádí zápis; zpětný a další odkaz jsou
vyloučeny. Volba práva je přípustná, jen jde-li o právo státu, v němž
má osoba vedoucí evidenci k okamžiku volby práva sídlo nebo pobočku, a
vedení evidence patří mezi obvyklé činnosti této osoby.

(4) Jsou-li určeny investiční nástroje, včetně práv s nimi spojených, k
zajištění práv

a) účastníka nebo provozovatele platebního systému s neodvolatelností
zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností
zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo
zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání,
jestliže tato práva vznikla z jeho účasti v systému nebo provozování
systému, nebo

b) centrální banky některého z členských států Evropské unie nebo států
tvořících Evropský hospodářský prostor nebo Evropské centrální banky,
řídí se práva těchto osob nebo osob jednajících na jejich účet ze
zajištění právním řádem státu, v němž je vedena evidence investičních
nástrojů, v níž se provádí zápis zakládající právní účinky z těchto
jednání.

(5) Jsou-li jako předmět finančního zajištění poskytnuty investiční
cenné papíry, cenné papíry kolektivního investování nebo nástroje
peněžního trhu, k nimž se vlastnické nebo jiné věcné právo dokládá
zápisem do evidence, anebo jsou-li jako předmět finančního zajištění
poskytnuta práva vyplývající ze zápisu investičního cenného papíru,
cenného papíru kolektivního investování nebo nástroje peněžního trhu do
evidence, která umožňují oprávněnému s takovým cenným papírem nebo
nástrojem přímo nebo nepřímo nakládat alespoň obdobným způsobem jako
oprávněný držitel, řídí se právním řádem státu, v němž je vedena tato
evidence,

a) právní povaha předmětu finančního zajištění a věcněprávní účinky
tohoto finančního zajištění,

b) podmínky vyžadované pro vznik finančního zajištění, pro poskytnutí
takového předmětu finančního zajištění, jakož i další podmínky pro to,
aby finanční zajištění nabylo účinků vůči třetím osobám,

c) pořadí vlastnických nebo jiných práv k předmětu finančního zajištění
vyplývajících z jejich zápisu do evidence a podmínky nabytí od osoby,
která není vlastníkem,

d) podmínky a způsob uspokojení z předmětu finančního zajištění,
nastane-li rozhodná skutečnost^4).

(6) Českým právním řádem se řídí nabídka převzetí určená vlastníkům
účastnických cenných papírů vydaných akciovou společností se sídlem v
České republice, jejíž účastnické cenné papíry jsou přijaty k
obchodování na regulovaném trhu v České republice, a právní otázky
spojené s nabídkou převzetí s mezinárodním prvkem.

(7) Volba jiného práva v případech uvedených v odstavci 4 a volba
jiného práva a zpětný a další odkaz v případech uvedených v odstavci 5
jsou vyloučeny.

(8) Rozhodné právo pro existenci a přechod zástavního práva k podílům a
cenným papírům vydaným kteroukoliv z právnických osob zúčastněných na
přeshraniční přeměně se určuje podle jiného právního předpisu.

HLAVA XI

ZÁVAZKOVÁ PRÁVA

Díl 1

Základní ustanovení

§ 84

Ustanovení této hlavy se použijí v návaznosti na přímo použitelné
předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy^5). Úprava v této hlavě se
omezuje na otázky, které nespadají do rozsahu působnosti těchto
předpisů a smluv, ledaže tyto předpisy a smlouvy připouštějí úpravu v
tomto zákoně.

Díl 2

Procesní ustanovení

§ 85

Pravomoc

Pravomoc českých soudů ve věcech závazkových a jiných majetkových práv
může být založena také ujednáním stran v písemné formě. Věcnou
příslušnost českých soudů nelze však takovým ujednáním měnit.

§ 86

Sjednání příslušnosti zahraničního soudu

(1) Ujednáním stran v písemné formě může být ve věcech závazkových práv
a v jiných majetkových právech sjednána i příslušnost zahraničního
soudu. Ve věcech pojištění a spotřebitelských smluv je takové ujednání
přípustné jen po vzniku sporu nebo jestliže umožňuje pouze
pojistníkovi, pojištěnému, jiné oprávněné osobě, poškozenému nebo
spotřebiteli zahájit řízení u soudu jiného státu.

(2) Jestliže byla sjednána příslušnost zahraničního soudu podle
odstavce 1, je tím vyloučena pravomoc českých soudů; český soud však
věc projedná, jestliže

a) účastníci shodně prohlásí, že na ujednání netrvají,

b) rozhodnutí vydané v cizině by nemohlo být uznáno v České republice,

c) zahraniční soud odmítl se věcí zabývat, nebo

d) ujednání o příslušnosti zahraničního soudu je v rozporu s veřejným
pořádkem.

Díl 3

Smlouvy

§ 87

(1) Smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí,
pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být
vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení
smlouvy nebo z okolností případu.

(2) Pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s
územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel
zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení
probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak
se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie.

(3) Pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník
obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou
smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo
použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve
kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo.

(4) V případě smlouvy, ve které se za úplatu sjednává užívání jednoho
nebo více ubytovacích zařízení na více než jeden časový úsek, je-li
smlouva sjednána na dobu delší než jeden rok (dále jen „dočasné užívání
ubytovacího zařízení“), výhoda spojená s ubytováním, je-li smlouva
sjednána na dobu delší než jeden rok (dále jen „dlouhodobý rekreační
produkt“), pomoc při úplatném převodu dočasného užívání ubytovacího
zařízení nebo dlouhodobého rekreačního produktu nebo účast ve výměnném
systému, který umožňuje spotřebitelům vzájemně převést právo užívat
ubytovací zařízení nebo jiné služby spojené s dočasným užíváním
ubytovacího zařízení podle jiného právního předpisu, je-li rozhodné
právo jiné právo než členského státu Evropské unie, nesmí být
spotřebitel zbaven ochrany podle práva, jestliže řízení probíhá v České
republice, a pokud

a) kterákoli z dotčených nemovitostí je na území členského státu
Evropské unie, nebo

b) podnikatel v souvislosti s dotčenou nemovitostí vykonává svou
činnost na území členského státu Evropské unie nebo výkon jeho činnosti
na území členského státu Evropské unie jakkoli směřuje.

Díl 4

Pracovní právo

§ 88

Pravomoc

(1) Pravomoc českých soudů ve věcech pracovních může být založena také
ujednáním stran v písemné formě. Věcnou příslušnost českých soudů nelze
však takovým ujednáním měnit.

(2) Pokud by jinak byla dána pravomoc českých soudů, lze sjednat
písemně příslušnost zahraničního soudu jen po vzniku sporu nebo
jestliže ujednání umožňuje pouze zaměstnanci zahájit řízení u soudu
jiného státu. Ustanovení § 86 odst. 2 se použije obdobně.

§ 89

Rozhodné právo pro některé pracovní poměry

Pracovní poměr založený jinak než smlouvou se řídí právním řádem státu,
podle kterého byl pracovní poměr založen.

Díl 5

Jednostranná právní jednání

§ 90

Právní poměry vzniklé z jednostranných právních jednání se řídí právním
řádem státu, v němž má ten, kdo učinil jednostranné právní jednání,
svůj obvyklý pobyt nebo sídlo v době, kdy právní jednání učinil, ledaže
zvolil použití jiného právního řádu.

Díl 6

Zajištění závazku, následky porušení a změny závazku

§ 91

(1) Zajištění závazku se řídí stejným právním řádem jako zajištěný
závazek, ledaže jde o věcné právo nebo ze zákona nebo z povahy věci
vyplývá něco jiného nebo strany nebo strana, která poskytla zajištění
jednostranným projevem vůle, zvolí použití jiného práva. Zástavní právo
k pohledávkám a jiným právům se řídí stejným právem jako pohledávka
nebo jiné právo, k nimž zástavní právo vzniklo, ledaže strany zvolí
použití jiného práva. Volbou nebo změnou rozhodného práva nejsou
dotčena práva třetích osob. Proti dlužníkovi lze uplatňovat jen ta
práva, která vyplývají z právního řádu, kterým se řídí jeho zajištěný
závazek.

(2) Stejným právním řádem, kterým se řídí závazek, se řídí i následky
jeho porušení.

(3) Přechod práv a závazků ze zákona se řídí právním řádem rozhodným
pro případy, jejichž právní úprava tento přechod stanoví, pokud z
povahy věci nevyplývá něco jiného. Právo a závazek samotné se i nadále
řídí právním řádem, kterým se do přechodu řídily.

Díl 7

Započtení

§ 92

Započtení se řídí týmž právním řádem jako pohledávka, proti které
započtení směřuje. Strany mohou dohodou zvolit použití jiného právního
řádu.

Díl 8

Poměry směnečného a šekového práva

§ 93

(1) Účinky závazných prohlášení příjemce cizí směnky a výstavce vlastní
směnky se řídí právem platebního místa.

(2) Účinky ostatních směnečných prohlášení se řídí právem státu, v němž
byla učiněna.

§ 94

Lhůty k výkonu postihových práv se řídí pro všechny osoby směnečně
zavázané právem místa, kde byla směnka vystavena.

§ 95

Právem místa vystavení směnky se řídí, zda majitel cizí směnky nabývá
pohledávky, jež je podkladem jejího vystavení.

§ 96

Právem platebního místa se řídí, zda lze omezit přijetí cizí směnky na
část směnečné sumy a zda majitel je povinen přijmout částečné placení.
Stejná zásada platí pro zaplacení vlastní směnky.

§ 97

Právem platebního místa se řídí opatření, jež je nutno učinit, byla-li
směnka ztracena nebo odcizena.

§ 98

Účinky šekových prohlášení se řídí právem státu, v němž byla učiněna.

§ 99

Lhůty k výkonu postihových práv se řídí pro všechny osoby šekově
zavázané právem místa, kde byl šek vystaven.

§ 100

Právem státu, v němž je šek splatný, se řídí

a) zda šek musí být splatný na viděnou nebo zda může být vystaven na
určitý čas po viděné, a jaké účinky nastávají, je-li v šeku uveden
pozdější den než skutečný den vystavení,

b) lhůta k předložení,

c) zda lze šek přijmout, ověřit, potvrdit nebo vidovat, a jaké účinky
mají tyto doložky,

d) zda majitel může žádat částečné zaplacení a zda je musí přijmout,

e) zda lze šek křižovat nebo opatřit doložkou „jen k zúčtování“ nebo
doložkou stejného významu, a jaké účinky má křižování nebo zúčtovací
doložka nebo doložka stejného významu,

f) zda majiteli příslušejí zvláštní práva ke krytí, a jaký je obsah
těchto práv,

g) zda výstavce může šek odvolat nebo vznést odpor proti zaplacení
šeku,

h) opatření, jež je nutno učinit, ztratil-li se šek nebo byl-li
odcizen,

i) zda je k zachování postihových práv proti indosantům, výstavci a
jiným osobám šekově zavázaným třeba protestu nebo zjištění stejného
významu.

Díl 9

Některé mimosmluvní závazkové poměry

§ 101

Mimosmluvní závazkové poměry vznikající z narušení soukromí a
osobnostních práv včetně pomluvy se řídí právem státu, ve kterém k
narušení došlo. Postižená osoba může však zvolit použití práva státu,
ve kterém

a) má postižená osoba obvyklý pobyt nebo sídlo,

b) má původce narušení obvyklý pobyt nebo sídlo, nebo

c) se dostavil výsledek narušujícího jednání, pokud to původce narušení
mohl předvídat.

ČÁST PÁTÁ

PRÁVNÍ POMOC VE STYKU S CIZINOU

§ 102

Pokud není stanoveno něco jiného, stýkají se soudy s cizími orgány
prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti.

§ 103

České soudy poskytují na dožádání cizím soudům nebo úřadům právní pomoc
za podmínky vzájemnosti. Právní pomoc lze odepřít,

a) nespadá-li provedení dožadovaného úkonu do příslušnosti dožádaného
českého soudu; náleží-li však jeho provedení do příslušnosti jiného
soudu nebo do pravomoci jiných českých orgánů veřejné moci, bude
dožádání postoupeno k vyřízení soudu nebo jinému orgánu veřejné moci k
tomu povolanému, nebo

b) žádá-li se o provedení úkonu, který odporuje veřejnému pořádku.

§ 104

(1) Žádaná právní pomoc se poskytuje podle českých právních předpisů;
na žádost cizího orgánu lze postupovat podle cizího procesního
předpisu, neodporuje-li žádaný postup veřejnému pořádku.

(2) Žádá-li o to cizí orgán, lze svědky, znalce a účastníky řízení
vyslechnout i přísežně. To platí i tehdy, je-li třeba v cizině
předložit přísežné prohlášení o skutečnostech rozhodných pro uplatnění
nebo zachování nároků.

(3) Přísaha pro svědky a účastníky řízení zní: „Přísahám na svou čest,
že o všem, nač budu soudem tázán, vypovím úplnou a čistou pravdu a nic
nezamlčím.“.

(4) Přísaha pro znalce zní: „Přísahám na svou čest, že posudek podám
podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“.

(5) Jde-li o přísahu následnou, znění přísahy se odpovídajícím způsobem
pozmění.

§ 105

Není-li cizozemská písemnost opatřena ověřeným překladem do českého
jazyka, doručí se příjemci, je-li ochoten ji přijmout; příjemce je
třeba poučit, že si musí být vědom právních následků, jaké mohou v
cizině nastat, odmítne-li písemnost přijmout.

§ 106

(1) Na dožádání českého soudu provádí český zastupitelský úřad

a) doručení osobám ve státě, kde vykonává působnost, je-li to přípustné
podle mezinárodní smlouvy nebo obecného mezinárodního práva anebo
nebrání-li tomu předpisy státu, kde má být úkon proveden,

b) doručení státním občanům České republiky ve státě, kde úkon má být
proveden, kteří tam požívají diplomatických výsad a imunit, a výslech
takových občanů jako svědků, znalců nebo účastníků řízení,

c) výslech svědků, znalců a účastníků řízení, jakož i jiné procesní
úkony, dostaví-li se tyto osoby dobrovolně a nebrání-li tomu předpisy
platné ve státě, kde úkon má být proveden, nebo pokud tomu nebrání
závažné překážky.

(2) Český zastupitelský úřad postupuje přiměřeně podle předpisů pro
dožadující soud a úkony jím provedené mají tytéž účinky, jako kdyby je
provedl soud sám.

(3) Jestliže se vede v cizině řízení o dědictví a okolnosti nasvědčují,
že dědic je státním občanem České republiky nebo má na území České
republiky obvyklý pobyt, učiní soud na žádost Ministerstva zahraničních
věcí úkony směřující k jeho zjištění. Místně příslušný je okresní soud,
v jehož obvodu se má zjišťovaná osoba zdržovat, jinak soud, v jehož
obvodu má sídlo Ministerstvo zahraničních věcí.

§ 107

Doručení provedená na dožádání českého soudu cizím orgánem, jakož i
důkazy před ním provedené jsou účinné, i když nejsou v souladu s
předpisy zahraničního práva, vyhovují-li českým předpisům.

§ 108

Osvědčení o českém právu

Ministerstvo spravedlnosti vydává těm, kdo to potřebují k uplatnění
svého práva v cizině, osvědčení o právu platném v České republice. V
takovém osvědčení nemůže být podáván výklad právního předpisu nebo
výklad o tom, jak je třeba použít právní předpis na určitou právní věc.

§ 109

Vyšší ověření listin

K listinám vydaným nebo ověřeným soudy nebo k listinám vyhotoveným nebo
ověřeným notářem nebo soudním exekutorem, jichž má být použito v
cizině, připojí Ministerstvo spravedlnosti a následně Ministerstvo
zahraničních věcí na žádost držitele listiny své vyšší ověření. Vyšší
ověření nemůže být připojeno na prostou kopii listiny.

§ 110

Vyjádření Ministerstva spravedlnosti

Ministerstvo spravedlnosti poskytuje na žádost soudu vyjádření v
případě jeho pochybností při projednávání věcí upravených tímto
zákonem.

ČÁST ŠESTÁ

ŘÍZENÍ O ÚPADKU

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 111

(1) Jestliže je dána pravomoc českých soudů pro zahájení insolvenčního
řízení podle přímo použitelného předpisu Evropské unie^6), vztahuje se
toto řízení i na dlužníkův majetek v jiném cizím státě než členském
státě Evropské unie, pokud cizí stát přiznává tomuto řízení účinky na
svém území, a to v rozsahu přiznání těchto účinků. Insolvenční správce
vykonává své pravomoci i na území cizího státu, pokud mu to právní řád
tohoto cizího státu umožňuje a v mezích tohoto právního řádu.

(2) České soudy mohou zahájit a vést insolvenční řízení, jestliže
dlužník má v České republice provozovnu, žádá-li o to věřitel s
obvyklým pobytem nebo sídlem v České republice nebo vznikla-li
pohledávka věřitele při činnosti této provozovny. Účinky řízení jsou v
tomto případě omezeny na majetek v České republice.

(3) Mimo případy, na které se vztahuje přímo použitelný předpis
Evropské unie^6), lze použít jeho kolizních ustanovení o používání
právních předpisů přiměřeně.

(4) Jestliže bylo vydáno rozhodnutí o úpadku účastníka platebního
systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s
neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností
vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností
vypořádání, nebo jestliže bylo vůči tomuto účastníkovi vydáno jiné
rozhodnutí, nebo proveden jiný zásah orgánu veřejné moci s obdobnými
účinky, řídí se práva a povinnosti tohoto účastníka vyplývající z jeho
účasti v systému týmž právem, kterým se řídí právní vztahy mezi
účastníky systému při provádění zúčtování nebo vypořádání. Volba jiného
práva je vyloučena.

(5) Cizí rozhodnutí ve věcech úpadkového řízení se uznávají za podmínky
vzájemnosti, jestliže v cizím státě, ve které byla vydána, jsou
soustředěny hlavní zájmy dlužníka a pokud dlužníkův majetek v České
republice není předmětem již zahájeného řízení podle odstavce 2. V
těchto případech a i jinak, nebylo-li ohledně majetku, který se stal
předmětem úpadkového řízení v cizině, zahájeno insolvenční řízení
českým soudem, budou dlužníkovy movité věci, které jsou v České
republice, vydány cizímu soudu na jeho žádost, jde-li o soud státu,
který zachovává vzájemnost. Dlužníkův majetek může však být vydán do
ciziny teprve tehdy, když byla uspokojena práva na vyloučení věci z
majetkové podstaty a práva zajištěných věřitelů nabytá dříve, než došla
žádost cizího soudu nebo jiného příslušného orgánu.

HLAVA II

ÚPADEK FINANČNÍ INSTITUCE

§ 112

(1) Finanční institucí se pro účely tohoto zákona rozumí banka,
spořitelní a úvěrní družstvo, zahraniční banka, pokud požívá výhody
jednotné licence podle práva Evropské unie, v případě odstavců 2, 5 až
9 a 12 až 14 i zahraniční banka z jiného než členského státu Evropské
unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (dále jen
„členský stát“), která má pobočku alespoň ve dvou členských státech.

(2) Úpadkem finanční instituce se pro účely tohoto zákona rozumí
situace řešená
a) kolektivním řízením vedeným vůči finanční instituci,

zahájeným a sledovaným správními nebo soudními orgány členského státu,
jehož cílem je prodej majetku pod dozorem těchto orgánů, včetně
případů, kdy je řízení ukončeno oddlužením nebo jiným opatřením s týmiž
účinky (dále jen „konkursní řízení“), nebo

b) opatřením, jehož účelem je uchovat nebo obnovit zdravou finanční
situaci finanční instituce a které může mít vliv na již existující
práva třetích osob, včetně opatření zahrnujícího možnost pozastavení
plateb, pozastavení vymahatelnosti pohledávek, odložení opatření
souvisejících s výkonem rozhodnutí nebo krácení pohledávek (dále jen
„reorganizace“).

(3) Reorganizace se provádí v souladu s právními předpisy a postupy
platnými ve státě, kde byla finanční instituci udělena licence nebo
obdobné oprávnění, pokud není dále stanoveno něco jiného.

(4) Konkursní řízení se provádí v souladu s právními předpisy a postupy
platnými ve státě, kde finanční instituci byla udělena licence nebo
obdobné oprávnění, pokud není dále stanoveno něco jiného, zejména
jde-li o

a) majetek, který tvoří součást majetkové podstaty, a nakládání s
majetkem, který finanční instituce nabyla po zahájení konkursního
řízení,

b) pravomoci finanční instituce a osoby provádějící konkursní řízení,

c) podmínky, za nichž lze uplatnit započtení,

d) účinky konkursního řízení na současné smlouvy, jichž je finanční
instituce stranou,

e) účinky konkursního řízení na soudní a rozhodčí řízení vedená
jednotlivými věřiteli, s výjimkou řízení podle § 114 odst. 2,

f) pohledávky, které musí být přihlášeny za majetkem finanční
instituce, a nakládání s pohledávkami, které vznikly po zahájení
konkursního řízení,

g) pravidla upravující přihlašování, ověřování a zjišťování pohledávek,

h) pravidla upravující rozdělení výnosu z prodeje majetku, stanovení
pořadí pohledávek a práva věřitelů, jejichž pohledávky byly částečně
uspokojeny po zahájení konkursního řízení na základě věcného práva nebo
prostřednictvím započtení,

i) podmínky pro ukončení konkursního řízení a důsledky ukončení
konkursního řízení,

j) práva věřitelů po ukončení konkursního řízení,

k) osobu povinnou hradit náklady a výdaje konkursního řízení, nebo

l) pravidla týkající se neplatnosti, neúčinnosti nebo odporovatelnosti
právních jednání z důvodu poškozování věřitelů^7).

(5) Účinky zahájení konkursního řízení a reorganizace na

a) pracovní smlouvy a pracovněprávní poměry se řídí výhradně právem
členského státu rozhodným pro pracovní smlouvu,

b) smlouvu, jíž se uděluje právo užívat nebo nabývat nemovitou věc, se
řídí výhradně právem členského státu, na jehož území nemovitá věc je;
toto právo rovněž určuje, zda jde o věc movitou nebo nemovitou,

c) práva k nemovité věci, plavidlu nebo letadlu, které podléhají
registraci ve veřejném rejstříku, se řídí výhradně právem členského
státu, v jehož působnosti je tento rejstřík veden.

§ 113

(1) Uplatnění a vymáhání práv k investičním nástrojům, jejichž
existence nebo převod předpokládají jejich zápis v rejstříku, na účtu
nebo v centrálním vkladovém systému, který je veden nebo umístěn v
některém členském státě, se řídí právem tohoto státu.

(2) Ujednání o závěrečném vyrovnání se řídí výhradně právem rozhodným
pro smlouvu, jíž se řídí tato ujednání.

(3) Aniž je dotčeno ustanovení odstavce 1, řídí se

a) ujednání o repo obchodech výhradně právem rozhodným pro smlouvu, jíž
se řídí tato ujednání,

b) obchody prováděné v rámci regulovaného trhu s investičními nástroji
výhradně právem rozhodným pro smlouvu, jíž se řídí tyto obchody.

(4) Ustanovení § 112 odst. 4 se nevztahuje na pravidla pro neplatnost,
neúčinnost nebo odporovatelnost právních jednání z důvodu poškozování
věřitelů, pokud osoba, která má z těchto jednání prospěch, prokáže, že

a) se jednání, které poškozuje věřitele, řídí právem jiného členského
státu, než je stát, který vydal finanční instituci licenci nebo obdobné
oprávnění, a

b) toto právo nepřipouští v daném případě žádný prostředek napadení
tohoto právního jednání.

(5) Ustanovení § 112 odst. 3 se nevztahuje na pravidla pro neplatnost,
neúčinnost nebo odporovatelnost právních jednání z důvodu poškozování
věřitelů vyplývající z právní úpravy reorganizace, o které rozhodl
soud, pokud tato jednání byla učiněna před jejím přijetím a pokud
osoba, v jejíž prospěch byla jednání učiněna, prokáže, že

a) se jednání, které poškozuje věřitele, řídí právním řádem jiného
členského státu, než je stát, který vydal finanční instituci licenci
nebo obdobné oprávnění, a

b) toto právo nepřipouští v daném případě žádný prostředek napadení
tohoto právního jednání.

§ 114

(1) Pokud finanční instituce jednáním učiněným po zahájení konkursního
řízení nebo přijetí reorganizačního opatření zcizí za protiplnění

a) nemovitou věc,

b) plavidlo nebo letadlo podléhající registraci ve veřejném rejstříku,
nebo

c) investiční nástroje nebo práva k nim, jejichž existence nebo převod
předpokládají jejich zápis do rejstříku, na účet nebo do centrálního
vkladového systému, který je veden nebo umístěn v některém členském
státě,
řídí se účinky tohoto jednání právem členského státu, na jehož území je
nemovitá věc nebo v jehož působnosti se rejstřík, účet nebo vkladový
systém vede.

(2) Účinky reorganizace nebo konkursního řízení na probíhající soudní
řízení týkající se majetkové hodnoty nebo práva, kterých byla finanční
instituce zbavena, se řídí výhradně právem členského státu, ve kterém
soudní řízení probíhá.

(3) Možnost požadovat započtení proti pohledávkám finanční instituce se
řídí právem, jímž se řídí pohledávka finanční instituce; tím není
dotčeno ustanovení § 112 odst. 4 písm. l).

(4) V případech uvedených v odstavcích 1 až 3, § 112 odst. 3 až 5 a v §
113 je volba jiného práva vyloučena.

HLAVA III

ÚPADEK POJIŠŤOVNY

§ 115

(1) Úpadkem pojišťovny se podle tohoto zákona rozumí situace řešená

a) kolektivním řízením, jehož součástí je prodej majetku pojišťovny a
rozdělení výnosu z prodeje mezi věřitele, akcionáře nebo společníky,
zahrnujícím nevyhnutelně jakoukoliv intervenci správních nebo soudních
orgánů členského státu, včetně případů, kdy je kolektivní řízení
ukončeno vyrovnáním nebo jiným obdobným opatřením, bez ohledu na to,
zda je nebo není způsobeno platební neschopností nebo zda je dobrovolné
nebo povinné (dále jen „insolvenční řízení v případě úpadku
pojišťovny“), nebo

b) opatřením zahrnujícím jakoukoliv intervenci správních nebo soudních
orgánů členského státu, jehož účelem je uchovat nebo obnovit zdravou
finanční situaci osoby a které může mít vliv na již existující práva
třetích osob, včetně opatření zahrnujícího možnost pozastavení plateb,
pozastavení vymahatelnosti pohledávek, odložení opatření souvisejících
s výkonem rozhodnutí nebo krácení pohledávek (dále jen „reorganizační
opatření v případě úpadku pojišťovny“).

(2) Pojišťovnou se pro účely tohoto zákona rozumí i pobočka pojišťovny,
pokud sídlo této pojišťovny není na území některého z členských států a
bylo-li této pojišťovně uděleno povolení k činnosti v členském státě v
souladu s právem Evropské unie.

(3) Reorganizační opatření v případě úpadku pojišťovny včetně jejích
poboček se provádí v souladu s právními předpisy a postupy platnými ve
státě, kde bylo pojišťovně uděleno povolení k provozování činnosti,
pokud není dále stanoveno jinak^8). Reorganizační opatření nebrání
zahájení likvidačního řízení. Reorganizační opatření je účinné ve všech
členských státech okamžikem nabytí jeho účinnosti ve státě podle věty
první.

(4) Insolvenční řízení v případě úpadku pojišťovny se provádí v souladu
s právními předpisy a postupy platnými ve státě, kde bylo pojišťovně
uděleno povolení k provozování činnosti, pokud není dále stanoveno
jinak, zejména jde-li o

a) majetek, který tvoří součást majetkové podstaty, a nakládání s
majetkem, který pojišťovna nabyla nebo převedla po zahájení
insolvenčního řízení v případě úpadku pojišťovny,

b) pravomoci pojišťovny a osoby provádějící konkurs,

c) podmínky, za nichž lze uplatnit započtení,

d) účinky insolvenčního řízení v případě úpadku pojišťovny na současné
smlouvy, jichž je pojišťovna stranou,

e) účinky insolvenčního řízení v případě úpadku pojišťovny na soudní a
rozhodčí řízení vedená jednotlivými věřiteli, s výjimkou řízení podle §
116 odst. 4,

f) pohledávky, které musí být přihlášeny za majetkem pojišťovny, a
nakládání s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního
řízení v případě úpadku pojišťovny,

g) pravidla upravující přihlašování, ověřování a zjišťování pohledávek,

h) pravidla upravující rozdělení výnosu z prodeje majetku, stanovení
pořadí pohledávek a práva věřitelů, jejichž pohledávky byly částečně
uspokojeny po zahájení insolvenčního řízení v případě úpadku pojišťovny
na základě věcného práva nebo prostřednictvím započtení,

i) podmínky pro ukončení insolvenčního řízení v případě úpadku
pojišťovny a důsledky ukončení insolvenčního řízení v případě úpadku
pojišťovny, zejména vyrovnáním,

j) práva věřitelů po ukončení insolvenčního řízení v případě úpadku
pojišťovny,

k) osobu povinnou hradit náklady a výdaje insolvenčního řízení v
případě úpadku pojišťovny, nebo

l) pravidla týkající se neplatnosti, neúčinnosti nebo odporovatelnosti
právních jednání z důvodu poškozování věřitelů.

(5) Účinky reorganizačního opatření v případě úpadku pojišťovny nebo
zahájení insolvenčního řízení v případě úpadku pojišťovny na

a) pracovní smlouvy a pracovněprávní poměry a poměry tomu odpovídající
se řídí výhradně právem členského státu rozhodným pro pracovní smlouvu
nebo pracovněprávní poměr,

b) smlouvu, jíž se uděluje právo užívat nebo nabývat nemovitou věc, se
řídí výhradně právem členského státu, na jehož území nemovitá věc je,

c) práva k nemovité věci, plavidlu nebo letadlu, které podléhají
registraci ve veřejném rejstříku, se řídí výhradně právem členského
státu, v jehož působnosti je tento rejstřík veden.

§ 116

(1) Aniž jsou dotčena věcná práva věřitelů a třetích osob k majetku
patřícímu dlužníkovi, řídí se účinky reorganizačních opatření v případě
úpadku pojišťovny nebo účinky insolvenčního řízení v případě úpadku
pojišťovny na práva a povinnosti osob na regulovaném trhu právním
řádem, který je rozhodný pro tento trh; tím není dotčeno použití
ustanovení § 115 odst. 4 písm. l) na právní jednání učiněná za účelem
odložení plateb nebo transakcí, řídících se právním řádem rozhodným pro
tento trh.

(2) Ustanovení § 115 odst. 4 písm. l) se nevztahuje na pravidla pro
neplatnost, neúčinnost nebo odporovatelnost právních jednání z důvodu
poškozování věřitelů, pokud osoba, která má z těchto jednání prospěch,
prokáže, že

a) jednání, které poškozuje věřitele, se řídí právem jiného členského
státu, než je stát, který pojišťovně vydal úřední povolení k
provozování její činnosti, a

b) toto právo nepřipouští v daném případě žádný prostředek napadení
tohoto právního jednání.

(3) Pokud pojišťovna jednáním učiněným po přijetí reorganizačního
opatření v případě úpadku pojišťovny nebo po zahájení insolvenčního
řízení v případě úpadku pojišťovny zcizí za protiplnění

a) nemovitou věc,

b) plavidlo nebo letadlo podléhající registraci ve veřejném rejstříku,
nebo

c) investiční cenné papíry nebo jiné cenné papíry nebo práva k nim,
jejichž existence nebo převod předpokládají jejich zápis do rejstříku,
na účet nebo do centrálního vkladového systému, který je veden nebo
umístěn v některém členském státě, řídí se účinky tohoto jednání právem
členského státu, na jehož území nemovitá věc je nebo v jehož působnosti
se rejstřík, účet nebo vkladový systém vede.

(4) Účinky reorganizačního opatření v případě úpadku pojišťovny nebo
insolvenčního řízení v případě úpadku pojišťovny na probíhající soudní
řízení týkající se majetkové hodnoty nebo práva, kterých byla
pojišťovna zbavena, se řídí výhradně právem členského státu, ve kterém
soudní řízení probíhá.

(5) Možnost požadovat započtení proti pohledávkám dlužníka se řídí
právem, jímž se řídí pohledávka dlužníka; tím není dotčeno ustanovení §
115 odst. 4 písm. l).

(6) V případech uvedených v odstavcích 1 a 3 až 5 a v § 115 odst. 3 až
5 je volba jiného práva vyloučena.

ČÁST SEDMÁ

ROZHODČÍ ŘÍZENÍ A UZNÁNÍ A VÝKON CIZÍCH ROZHODČÍCH NÁLEZŮ

§ 117

Rozhodčí smlouva

(1) Přípustnost rozhodčí smlouvy se posuzuje podle českého právního
řádu. Ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy se posuzují podle právního
řádu státu, v němž má být vydán rozhodčí nález.

(2) Pro formu rozhodčí smlouvy platí právo rozhodné pro ostatní
náležitosti rozhodčí smlouvy; stačí však, jestliže bylo učiněno zadost
právnímu řádu místa nebo míst, kde došlo k projevu vůle.

§ 118

Způsobilost cizince být rozhodcem

Rozhodcem může být i cizinec, je-li podle právního řádu státu, jehož je
občanem, způsobilý k právním jednáním; postačí však, je-li plně
způsobilý k právním jednáním podle českého právního řádu. Další
požadavky pro výkon funkce rozhodce určeného pro řešení sporů ze
spotřebitelských smluv stanoví jiný právní předpis.

§ 119

Určení rozhodného práva

Právem rozhodným pro spor je právo zvolené stranami. Pokud strany toto
právo nezvolily, určí je rozhodci na základě ustanovení tohoto zákona.
Ke kolizním ustanovením rozhodného práva lze přihlédnout jen tehdy,
jestliže to vyplývá z volby práva učiněné stranami. Jestliže strany k
tomu rozhodce výslovně pověřily, mohou rozhodci rozhodnout spor podle
zásad spravedlnosti; jde-li o spory ze spotřebitelských smluv, musí být
také použita ustanovení jinak rozhodného práva na ochranu spotřebitelů.
Také pro rozhodování v rozhodčím řízení platí ustanovení § 87 odst. 2.

Uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů

§ 120

Rozhodčí nálezy vydané v cizím státě budou v České republice uznány a
vykonány jako české rozhodčí nálezy, je-li zaručena vzájemnost.
Vzájemnost se považuje za zaručenou také v případě, že cizí stát
prohlašuje všeobecně cizí rozhodčí nálezy za vykonatelné za podmínky
vzájemnosti.

§ 121

Uznání nebo výkon cizího rozhodčího nálezu budou odepřeny, jestliže
cizí rozhodčí nález

a) není podle práva státu, v němž byl vydán, pravomocný nebo
vykonatelný,

b) byl zrušen ve státě, v němž byl vydán nebo podle jehož právního řádu
byl vydán,

c) je stižen vadou, která je důvodem pro zrušení českého rozhodčího
nálezu soudem, nebo

d) odporuje veřejnému pořádku.

§ 122

(1) Uznání cizího rozhodčího nálezu se nevyslovuje zvláštním
rozhodnutím. Cizí rozhodčí nález se uznává tím, že se k němu při
zachování podmínek § 120 a 121 přihlédne, jako by šlo o český rozhodčí
nález.

(2) Výkon rozhodnutí cizího rozhodčího nálezu se nařizuje rozhodnutím
českého soudu, které je třeba odůvodnit.

ČÁST OSMÁ

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 123

Přechodná ustanovení

(1) Vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se
posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení tohoto zákona
se použije i pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho
účinnosti, jestliže jsou trvalé dlouhodobé povahy a dochází v nich k
opětovným nebo trvajícím jednáním účastníků a skutečnostem pro ně
významným po dni nabytí jeho účinnosti, pokud jde o taková jednání a
skutečnosti.

(2) Pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se
použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci
českých soudů. To platí i pro řízení ve věcech uznání a výkonu cizích
rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů ohledně podmínek pro jejich
uznání a výkon.

§ 124

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se:

1. Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním.

2. Zákon č. 361/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 97/1963 Sb., o
mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.

3. Čl. III zákona č. 158/1969 Sb., kterým se doplňují a mění občanský
soudní řád, notářský řád a zákon o mezinárodním právu soukromém a
procesním.

4. Čl. II zákona č. 234/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č.
94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb.

5. Čl. V zákona č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský
zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním
notářstvím (notářský řád) a mění a doplňují některé další zákony.

6. Část první zákona č. 125/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v
souvislosti s přijetím zákona o platebním styku.

7. Část čtvrtá zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně
souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě).

8. Část dvacátá první zákona č. 257/2004 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o podnikání na kapitálovém trhu,
zákona o kolektivním investování a zákona o dluhopisech.

9. Část třináctá zákona č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad
bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických
peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních
konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních
konglomerátech).

10. Část dvacátá šestá zákona č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v
souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem.

11. Část dvacátá druhá zákona č. 70/2006 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o provádění mezinárodních
sankcí.

12. Část druhá zákona č. 233/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony.

13. Část čtvrtá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č.
182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve
znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho
přijetím.

14. Část druhá zákona č. 123/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve
znění pozdějších předpisů.

15. Část patnáctá zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony.

16. § 4 odst. 2 a část pátá zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení
a o výkonu rozhodčích nálezů.

17. Čl. I část čtvrtá a čl. II oddíl dvanáctý zákona č. 191/1950 Sb.,
směnečný a šekový.

18. Část první zákona č. 409/2010 Sb., o změně zákonů v souvislosti s
přijetím zákona o finančním zajištění.

19. Část třetí zákona č. 28/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964
Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony.

ČÁST DEVÁTÁ

ÚČINNOST

§ 125

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.

Němcová v. r.

Klaus v. r.

Nečas v. r.

1) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze
dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím
I), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11.
července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím
II), nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o
příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a
obchodních věcech, nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu
2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech
manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení
(ES) č. 1347/2000, nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince
2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o
spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, rozhodnutí Rady
2009/941/ES ze dne 30. listopadu 2009 o uzavření Haagského protokolu ze
dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti
Evropským společenstvím, nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.
května 2000 o úpadkovém řízení.

2) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu,
uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích
povinností.

Rozhodnutí Rady č. 2009/941/ES ze dne 30. listopadu 2009 o uzavření
Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro
vyživovací povinnosti Evropským společenstvím. Protokol o právu
rozhodném pro vyživovací povinnosti, sjednaný v Haagu dne 23. listopadu
2007, Úř. věst. EU L 331, 16.12.2009, s. 19.

3) Úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a
spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně
dětí, sjednaná v Haagu dne 19. října 1996, vyhlášená pod č. 141/2001
Sb. m. s.

4) Zákon č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění.

5) Zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze
dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím
I), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11.
července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím
II), nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o
příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a
obchodních věcech, Úmluva o právu použitelném pro dopravní nehody,
sjednaná v Haagu dne 4. května 1971, vyhlášená pod č. 130/1976 Sb.
Vídeňská úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody, přijatá
ve Vídni dne 21. května 1963, se Společným protokolem týkajícím se
aplikace Vídeňské úmluvy a Pařížské úmluvy, přijatým ve Vídni dne 21.
září 1988, vyhlášené pod č. 133/1994 Sb.

6) Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém
řízení.

7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/24/ES ze dne 4. dubna
2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí.

8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/138/ES ze dne 25.
listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím
výkonu (Solventnost II).

Home Slovník ADR Zákon o Mezinárodním Právu Soukromém