Zákon č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení

 Zákon o rozhodčím řízení

216/1994 Sb.

ZÁKON

ze dne 1. listopadu 1994

o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů

Změna: 245/2006 Sb.; Změna: 296/2007 Sb.; Změna: 7/2009 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

§ 1

(1)  Tento  zákon  upravuje rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci a výkon rozhodčích nálezů.

(2)  Tohoto  zákona  nelze  užít  k  řešení sporů veřejných neziskových ústavních  zdravotnických  zařízení zřízených podle zvláštního právního předpisu^1a).

Rozhodčí smlouva

§ 2

(1)  Strany  se  mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou   sporů   vzniklých  v  souvislosti  s  výkonem  rozhodnutí  a incidenčních  sporů,  k  jejichž  projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).

(2)  Rozhodčí  smlouvu  lze  platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír.^1)

(3) Rozhodčí smlouva se může týkat

a) jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci), nebo

b)  všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka).

(4)  Není-li v rozhodčí smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z  právních  vztahů  přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy související.

(5) Rozhodčí smlouva váže také právní nástupce stran, pokud to strany v této smlouvě výslovně nevyloučí.

§ 3

(1)  Rozhodčí  smlouva  musí  být  uzavřena písemně, jinak je neplatná. Písemná  forma  je  zachována  i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky,  dálnopisem  nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly.

(2)  Tvoří-li  však  rozhodčí  doložka  součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně  ujednána  i  tehdy,  jestliže  písemný  návrh  hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy.

ČÁST DRUHÁ

Rozhodci

§ 4

(1)  Rozhodcem  může  být  občan  České  republiky,  který je zletilý a způsobilý k právním úkonům, pokud zvláštní předpis^2) nestanoví jinak.

(2) Cizinec může být rozhodcem, je-li podle práva svého státu způsobilý k  právním úkonům; postačí však, je-li způsobilý k právním úkonům podle práva České republiky.

§ 5

(1) Nikdo není povinen přijmout funkci rozhodce. Pokud však tuto funkci přijme,  je  povinen  vykonávat  ji v souladu s tímto zákonem a dalšími předpisy.

(2) Přijetí funkce rozhodce musí být písemné.

(3)  Rozhodce  se může své funkce vzdát jen ze závažných důvodů nebo se souhlasem stran.

§ 6

(1)  Rozhodci  jsou  povinni  zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých  se  dozvěděli  v  souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni.

(2)  Rozhodce  mohou  mlčenlivosti  zprostit  strany.  Jestliže  strany rozhodce  mlčenlivosti  nezprostí, rozhoduje o zproštění mlčenlivosti z vážných  důvodů  předseda  okresního  soudu, v jehož obvodu má rozhodce bydliště. Nemá-li rozhodce bydliště na území České republiky, rozhoduje předseda obvodního soudu pro Prahu 1.

Určení, jmenování a vyloučení rozhodců

§ 7

(1)  Rozhodčí  smlouva  má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit  způsob,  jak  počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý.

(2) Nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení podle odstavce 1, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce.

§ 8

Ten,  kdo  má  být  nebo  byl  určen  nebo jmenován rozhodcem, musí bez odkladu  stranám  nebo  soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen.

§ 9

(1)  Jestliže strana, která má jmenovat rozhodce, tak neučiní do 30 dnů od  doručení  výzvy druhé strany, nebo nemohou-li se jmenovaní rozhodci ve  stejné  lhůtě  shodnout  na  osobě předsedajícího rozhodce, jmenuje rozhodce  nebo  předsedajícího rozhodce soud, pokud se strany nedohodly jinak.  Návrh  může  soudu  podat  kterákoli  strana  nebo  každý z již jmenovaných rozhodců.

(2)  Nedohodly-li  se  strany  jinak,  jmenuje  soud na návrh kterékoli strany  nebo  rozhodce  nového rozhodce, jestliže jmenovaný rozhodce se vzdá funkce rozhodce nebo nemůže činnost rozhodce vykonávat.

§ 10

(1)  Při jmenování rozhodce nebo předsedajícího rozhodce podle § 9 soud přihlíží k předpokladům pro jeho nezávislé a nestranné rozhodování.

(2) Ustanovení § 5 platí obdobně.

§ 11

Nestanoví-li  tento  zákon  jiné  důvody,  je již určený nebo jmenovaný rozhodce vyloučen z projednávání věci, jestliže dodatečně vyjdou najevo okolnosti uvedené v § 8.

§ 12

(1)  Již určený nebo jmenovaný rozhodce, u něhož vyšly najevo okolnosti uvedené v § 11, je povinen se funkce rozhodce vzdát.

(2)  Nevzdá-li  se rozhodce funkce, mohou se strany dohodnout o postupu při  jeho  vyloučení.  Kterákoli  ze  stran  může  podat  návrh,  aby o vyloučení rozhodl soud.

§ 13

Stálé rozhodčí soudy

(1) Stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona.

(2)  Stálé  rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku;^3) tyto statuty a řády mohou určit způsob  jmenování  rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na  seznam  vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit  způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého  rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců.

(3)  Jestliže  se  strany  dohodly  na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího  soudu  a  neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, platí, že se podrobily  předpisům  uvedeným  v  odstavci  2, platným v době zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem.

ČÁST TŘETÍ

Rozhodčí řízení

§ 14

(1)  Rozhodčí řízení se zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla  stálému  rozhodčímu  soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2. Podání  žaloby  má  tytéž  právní  účinky,  jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.

(2)  Není-li  žaloba  podávána  stálému  rozhodčímu  soudu,  podává  se předsedajícímu   rozhodci,   je-li   určen   nebo   jmenován;   není-li předsedající  rozhodce  dosud  určen  nebo  jmenován,  žaloba se podává kterémukoli určenému nebo jmenovanému rozhodci.

(3)  Stálý  rozhodčí soud i rozhodce uvedený v odstavci 2 je povinen na žalobě vyznačit den, kdy mu došla.

§ 15

(1) Rozhodci jsou oprávněni zkoumat svou pravomoc. Dospějí-li k závěru, že podle rozhodčí smlouvy, která jim byla předložena, jejich pravomoc k rozhodnutí není dána, rozhodnou o tom usnesením.

(2)  Námitku  nedostatku  pravomoci,  zakládající  se  na  neexistenci, neplatnosti  nebo  zániku  rozhodčí  smlouvy,  nejde-li  o neplatnost z důvodu,  že  ve věci nebylo možno rozhodčí smlouvu uzavřít, může strana vznést nejpozději při prvním úkonu v řízení, týkajícího se věci samé.

§ 16

Uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě  a  rozhodnou-li  rozhodci,  že  není  dána jejich pravomoc, nebo došlo-li  ke  zrušení  rozhodčího nálezu a podá-li strana znovu u soudu nebo  u  jiného  příslušného  orgánu žalobu nebo návrh na pokračování v řízení  do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci  nebo  o  zrušení  rozhodčího nálezu, zůstávají účinky podané žaloby zachovány.

§ 17

Rozhodčí  řízení  se  koná  v  místě dohodnutém stranami. Není-li místo takto  určeno,  koná  se  v  místě  určeném  rozhodci  s přihlédnutím k oprávněným zájmům stran.

§ 18

Strany mají v rozhodčím řízení rovné postavení a musí jim být dána plná příležitost k uplatnění jejich práv.

§ 19

(1)  Strany  se  mohou  dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení.  Otázky  řízení  mohou  být rozhodnuty předsedajícím rozhodcem, jestliže k tomu byl zmocněn stranami nebo všemi rozhodci.

(2)  Není-li  uzavřena  dohoda  podle  odstavce 1, postupují rozhodci v řízení  způsobem,  který považují za vhodný. Vedou rozhodčí řízení tak, aby  bez  zbytečných  formalit  a  při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám byl zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu.

(3)  Nedohodnou-li se strany jinak, je řízení před rozhodci ústní. Toto řízení je vždy neveřejné.

§ 20

(1) Rozhodci mohou vyslýchat svědky, znalce a strany, jen když se k nim dobrovolně dostaví a poskytnou výpověď. Také jiné důkazy mohou provádět jen tehdy, jsou-li jim poskytnuty.

(2)  Procesní  úkony,  které  nemohou rozhodci sami provést, provede na jejich  dožádání  soud;  soud  je  povinen dožádání vyhovět, nejde-li o procesní  úkon  podle  zákona  nepřípustný.  Soud  přitom učiní všechna rozhodnutí, která jsou k provedení dožádání potřebná.

(3)  Náklady  řízení,  které  vznikly soudu provedením procesních úkonů podle odstavce 2, hradí soudu stálý rozhodčí soud nebo rozhodci.

§ 21

Jestliže  některá  strana až do vyhotovení rozhodčího nálezu se bez své viny   řízení  zcela  nebo  zčásti  nezúčastnila,  nebo  bez  své  viny nevykonala  některý  úkon  potřebný  k  uplatnění  jejího  práva, učiní rozhodci   k  návrhu  přiměřená  opatření,  aby  strana  mohla  to,  co zameškala, vykonat dodatečně.

§ 22

Ukáže-li  se v průběhu rozhodčího řízení nebo i před jeho zahájením, že by  mohl  být  ohrožen  výkon  rozhodčího  nálezu,  může  soud na návrh kterékoli strany nařídit předběžné opatření.

Rozhodnutí

§ 23

Rozhodčí řízení končí vydáním

a) rozhodčího nálezu, nebo

b)  usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález; usnesení musí  být  podepsáno,  odůvodněno a doručeno jako rozhodčí nález; je-li žaloba  podaná  u  stálého  rozhodčího  soudu  vzata  zpět  ještě  před ustavením senátu nebo jmenováním rozhodce, vydává a podepisuje usnesení o zastavení řízení předseda stálého rozhodčího soudu.

§ 24

(1)  Rozhodci  působí během řízení na strany, aby se dohodly na smírném vyřešení sporu.

(2) Na žádost stran lze smír uzavřít ve formě rozhodčího nálezu.

§ 25

(1)  Rozhodčí  nález  musí  být  usnesen  většinou  rozhodců, vyhotoven písemně  a  alespoň většinou rozhodců podepsán. Výrok rozhodčího nálezu musí být určitý.

(2) Rozhodčí nález musí obsahovat odůvodnění, ledaže se strany dohodly, že odůvodnění není třeba; to platí i o rozhodčím nálezu vydaném podle § 24 odst. 2.

(3) Při rozhodování se rozhodci řídí hmotným právem pro spor rozhodným; mohou  však spor rozhodnout podle zásad spravedlnosti, avšak jen tehdy, jestliže je k tomu strany výslovně pověřily.

§ 26

Chyby  v  psaní  nebo  v  počtech  a jiné zřejmé nesprávnosti, které se vyskytnou  v rozhodčím nálezu, opraví rozhodci nebo stálý rozhodčí soud kdykoliv  na  žádost  kterékoliv  ze  stran.  Taková  oprava  musí  být usnesena, podepsána a doručena jako rozhodčí nález.

§ 27

Strany  se  mohou  dohodnout v rozhodčí smlouvě, že rozhodčí nález může být  k  žádosti  některé  z  nich nebo obou přezkoumán jinými rozhodci. Nestanoví-li  rozhodčí  smlouva  jinak,  musí  být žádost o přezkoumání zaslána  druhé  straně  do  30  dnů  ode dne, kdy byl straně žádající o přezkoumání  doručen  rozhodčí  nález. Přezkoumání rozhodčího nálezu je součástí rozhodčího řízení a platí o něm ustanovení tohoto zákona.

§ 28

(1) Písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být doručeno stranám a po doručení opatřeno doložkou o právní moci.

(2)  Rozhodčí  nález,  který  nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně  uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem  doručení  účinku  pravomocného  soudního  rozhodnutí  a je soudně vykonatelný.

§ 29

(1)  Stálé  rozhodčí  soudy  jsou povinny po dobu 20 let od právní moci rozhodčího  nálezu  uschovat  rozhodčí nález opatřený doložkou o právní moci a všechny listiny prokazující průběh rozhodčího řízení.

(2)  Rozhodci  jsou  povinni do 30 dnů od právní moci rozhodčího nálezu předat  do  úschovy  okresnímu soudu, v jehož obvodu byl rozhodčí nález vydán, rozhodčí nález opatřený doložkou o právní moci a všechny listiny prokazující  průběh rozhodčího řízení; byl-li rozhodčí nález vydán mimo území České republiky, do úschovy soudu se nepředává.

(3)  Strany  mohou  nahlížet  do  listin uvedených v odstavcích 1 a 2 a činit z nich výpisy a opisy.

§ 30

Užití občanského soudního řádu

Nestanoví-li  zákon  jinak,  užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

ČÁST ČTVRTÁ

Zrušení   rozhodčího   nálezu  soudem  a  zastavení  nařízeného  výkonu rozhodnutí

§ 31

Soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže

a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu,

b)  rozhodčí  smlouva  je  z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje,

c)  ve  věci  se  zúčastnil  rozhodce,  který  nebyl ani podle rozhodčí smlouvy,  ani  jinak  povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem,

d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců,

e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat,

f)  rozhodčí  nález  odsuzuje  stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému,

g)  se  zjistí,  že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.^4)

§ 32

(1)  Návrh  na  zrušení  rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců  od  doručení  rozhodčího  nálezu  té  straně,  která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2)   Podání   návrhu   podle   odstavce  1  nemá  odkladný  účinek  na vykonatelnost  rozhodčího  nálezu.  Na  žádost povinného může však soud vykonatelnost   rozhodčího  nálezu  odložit,  jestliže  by  neprodleným výkonem rozhodčího nálezu hrozila závažná újma.

§ 33

Soud  zamítne  návrh  na  zrušení  rozhodčího  nálezu, který se opírá o důvody  § 31 písm. b) nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího  nálezu,  neuplatnila,  ač  mohla,  takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé.

§ 34

(1)  Zruší-li  soud  rozhodčí  nález z důvodů uvedených v § 31 písm. a) nebo  b), pokračuje k návrhu některé ze stran po právní moci rozsudku v jednání ve věci samé a tuto věc rozhodne.

(2)  Zruší-li  soud  rozhodčí  nález  z  jiného důvodu, než je uveden v odstavci  1,  zůstává rozhodčí smlouva v platnosti. Rozhodci zúčastnění na  rozhodčím  nálezu,  který  byl  zrušen,  jsou z nového projednání a rozhodování  věci  vyloučeni. Nedohodnou-li se strany jinak, budou noví rozhodci  jmenováni  způsobem  původně  určeným v rozhodčí smlouvě nebo podpůrně podle ustanovení tohoto zákona.

§ 35

(1)  I  když  nepodala  návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, může strana,  proti  níž  byl  soudem nařízen výkon rozhodčího nálezu, podat návrh  na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí kromě důvodů uvedených ve zvláštním předpisu^5) i tehdy, jestliže

a) rozhodčí nález je stižen některou vadou uvedenou v § 31 písm. a), d)
nebo f),

b)  strana,  která musí mít zákonného zástupce, nebyla v řízení takovým zástupcem zastoupena a její jednání nebylo ani dodatečně schváleno,

c)  ten,  kdo  vystupoval  v rozhodčím řízení jménem strany nebo jejího zákonného  zástupce,  nebyl  k  tomu  zmocněn a jeho jednání nebylo ani dodatečně schváleno.

(2)  Je-li  podán  návrh  podle  odstavce  1,  soud  provádějící  výkon rozhodčího  nálezu řízení o výkon rozhodnutí přeruší a uloží povinnému, aby  do  30  dnů  podal u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu.  Není-li  v  této  lhůtě návrh podán, pokračuje soud v řízení o výkon rozhodčího nálezu.

(3)  Je-li  rozhodčí  nález zrušen, mohou pak strany postupovat obdobně podle § 34.

ČÁST PÁTÁ

Ustanovení o poměru k cizině

§ 36

(1)  Přípustnost  rozhodčí  smlouvy  se  posuzuje  podle tohoto zákona. Ostatní  náležitosti  rozhodčí smlouvy se posuzují podle tohoto zákona, jestliže rozhodčí nález má být vydán v tuzemsku.

(2)  Pro  formu  rozhodčí  smlouvy  platí  právo  rozhodné  pro ostatní náležitosti  rozhodčí smlouvy; stačí však, jestliže bylo učiněno zadost právnímu řádu místa nebo míst, kde došlo k projevu vůle.

§ 37

(1)  Jde-li  v rozhodčím řízení o vztah s mezinárodním prvkem, rozhodci rozhodují  spor podle práva, které strany zvolily. Zvoleným právem nebo právním  řádem  rozhodným na základě kolizních norem se rozumí, pokud z volby  stran  neplyne  jinak,  hmotné  právo;  nepřihlíží  se přitom ke kolizně právním   předpisům   práva  stranami  zvoleného  nebo  jinak rozhodného.

(2)  Nezvolí-li si strany hmotné právo podle odstavce 1, užijí rozhodci právo státu určené podle tuzemských kolizně právních předpisů.

§ 38

Rozhodčí nálezy vydané v cizím státě budou v tuzemsku uznány a vykonány jako tuzemské rozhodčí nálezy, je-li zaručena vzájemnost. Vzájemnost se považuje za zaručenou také v případě, že cizí stát prohlašuje všeobecně cizí rozhodčí nálezy za vykonatelné za podmínky vzájemnosti. Rozhodnutí o  nařízení  výkonu  rozhodnutí  cizího rozhodčího nálezu je však třeba vždy odůvodnit.

§ 39

Uznání nebo výkon cizího rozhodčího nálezu však bude odepřen, jestliže

a)  rozhodčí nález není podle práva státu, v němž byl vydán, pravomocný
nebo vykonatelný,

b) rozhodčí nález je stižen vadou uvedenou v § 31,

c) rozhodčí nález odporuje veřejnému pořádku.

§ 40

Uznání  cizího  rozhodčího nálezu se nevyslovuje zvláštním rozhodnutím. Cizí  rozhodčí nález se uznává tím, že se k němu při zachování podmínek § 39 přihlédne.

ČÁST ŠESTÁ

Věcná a místní příslušnost soudů

§ 41

K  řízení o neplatnosti rozhodčí smlouvy a k řízení podle tohoto zákona je  v  prvním stupni příslušný soud, který by byl příslušný k řízení ve věci podle zvláštního předpisu,^6) kdyby nebylo rozhodčí smlouvy.

§ 42

(1)  K  úkonům  podle  §  20 odst. 2 je dána věcná a místní příslušnost okresního soudu, v jehož obvodu má být požadovaný úkon proveden.

(2)  Má-li  být  úkon požadovaný podle odstavce 1 proveden v cizině, je dána  věcná  a  místní  příslušnost  okresního soudu, v jehož obvodu je místo, kde se rozhodčí řízení koná.

§ 43

K  řízení  podle tohoto zákona je místně příslušný soud, v jehož obvodu se koná nebo konalo rozhodčí řízení, je-li toto místo v tuzemsku. Jinak je  místně  příslušný soud, který by byl místně příslušný, kdyby nebylo rozhodčí  smlouvy.  Mimo  to  k řízení podle § 9 a § 12 odst. 2 je dána místní  příslušnost  soudu podle sídla nebo bydliště navrhovatele anebo odpůrce, jestliže nelze v tuzemsku zjistit místní příslušnost soudu.

§ 44

Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení před soudem podle tohoto zákona obdobně ustanovení občanského soudního řádu.

ČÁST SEDMÁ

ZMĚNA A DOPLNĚNÍ OBČANSKÉHO SOUDNÍHO ŘÁDU

§ 45

Zákon  č.  99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb.,  zákona  č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb.,  zákona  č.  519/1991  Sb.,  zákona  č. 263/1992 Sb., zákona České národní rady č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb. a zákona č. 152/1994 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 9 odst. 3 písm. c) bod kk) včetně poznámky č. 23) se vypouští.

2. V § 36b odst. 1 se vypouští písmeno f).

3.  V  §  88  se  vypouští  odstavec  2;  zároveň  se zrušuje číslování odstavců.

4.  V § 120 odst. 2 se za slova “o osvojení” vkládají slova “v řízení o jmenování rozhodce nebo předsedajícího rozhodce”.

ČÁST OSMÁ

Ustanovení přechodná a závěrečná

§ 46

Spory  o  neplatnost  rozhodčích  smluv  a  o zrušení rozhodčích nálezů vydaných  rozhodci  na  základě rozhodčí smlouvy, v nichž bylo zahájeno řízení  a  nebylo  pravomocně rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,  projednají a dokončí soudy příslušné k řízení do dne účinnosti tohoto zákona.

§ 47

Ustanovení  tohoto  zákona  se použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní  smlouva,  kterou  je  Česká  republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů.

§ 48

Ustanovení  tohoto  zákona  se použijí na případy, kdy rozhodčí smlouva byla  uzavřena po nabytí účinnosti tohoto zákona. V ostatních případech se postupuje podle dosavadních předpisů.

§ 49

Zrušují se:

1.  Zákon  č.  98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů.

2.  §  30  odst.  2,  4,  5 a 6 zákona č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů.

3.  §  28 odst. 2, 4, 5, 6, 7 a 8 zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách.

§ 50

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1995.

Uhde v. r.

Havel v. r.

Klaus v. r.

1) § 99 občanského soudního řádu.

1a)   Zákon   č.   245/2006  Sb.,  o  veřejných  neziskových  ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů.

2)  Např. § 52 odst. 4 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění  pozdějších  předpisů,  §  4  odst.  3  zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

3) Nařízení vlády ČSFR č. 63/1992 Sb., o Obchodním věstníku.

4) § 228 odst. 1 písm. a) a b) občanského soudního řádu.

5) § 268 občanského soudního řádu.

6)  §  9  občanského  soudního  řádu. § 3 zákona ČNR č. 436/1991 Sb., o některých  opatřeních  v  soudnictví,  o  volbách  přísedících,  jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky.