N (Slovník MPS)

Nacionalizace právního vztahu

Podřízení právního vztahu s mezinárodním prvkem jedinému právnímu řádu (národnímu právu).

Náhradní hraniční určovatel

hraniční určovatel, který se použije, pokud primární hraniční určovatel při odkázání na právní řád selže. Jako příklad lze uvést § 33 odst. 3 ZMPS:

Na toho, kdo v rozhodné době není příslušníkem žádného státu nebo jehož státní příslušnost nelze stanovit nebo nelze zjistit, které příslušnosti nabyl naposled, je třeba hledět, jako by byl příslušníkem toho státu, na jehož území měl v rozhodné době bydliště, a nelze-li to zjistit, na jehož území měl pobyt. Nelze-li ani to zjistit, je třeba postupovat, jako by šlo o českého občana.“

Náhradní právo

Nákladní list

přepravní doklad o uzavření, o obsahu přepravní smlouvy a o převzetí dopravcem

Nařízení Brusel I.

 

Nařízení Řím I.

Navázání kolizní normy

ta část kolizní normy, která určuje právní řád, který se použije pro úpravu konkrétního právního vztahu uvedeného v Rozsahu kolizní normy.

Neexistence úpravy institutů cizího práva v domácím právním řádu je situace, kdy je v cizím právním řádu upraven institut, který je domácímu právnímu řádu neznámý. Někdy se také hovoří o mezerách v právním řádu. Jedná se o situaci relativně častou. Jako příklad lze uvést institut tzv. zapuzení. V důsledku neexistence úpravy institutu cizího práva v domácím právním řádu může docházet ke kvalifikačním problémům. Předcházet tomuto druhu kolizních problémů lze vhodnou legislativní úpravou Srovnej např. § 18 odst. 1 ZMPS

Nepřímá aplikace cizího práva je případ uznání a výkonu cizího rozhodnutí.

Neúplnou kolizní normu

viz Kolizní norma jednostranná

Normy o normách

jsou tím druhem právních norem, které se vyslovují o použití jiných právních norem. Patří mezi ně kolizní normy, ustanovení řešící zpětný odkaz, derogativní ustanovení, ustanovení vymezující předmět úpravy konkrétního právního předpisu,…

Nutně použitelné normy

(také imperativní ustanovení) ty normy tuzemského právního řádu, které nemohou být v mezích svého předmětu úpravy nahrazeny cizím právem. Omezují použití kolizních norem, neboť jejich užití předchází výběru práva kolizní metodou. Nelze zaměňovat s kogentními ustanoveními právního řádu, ani s výhradou veřejného pořádku.

Nařízení Řím I. je v článku 9 definuje následovně: „Imperativní ustanovení jsou ustanovení, jejichž dodržování je pro stát při ochraně jeho veřejných zájmů, jako např. jeho politického, společenského a hospodářského uspořádání zásadní do té míry, že se vyžaduje jejich použití na jakoukoli situaci, která spadá do jejich oblasti působnosti, bez ohledu na právo, které by se jinak na smlouvu podle tohoto nařízení použilo.“