Evropská úmluva o obchodní arbitráži

Níže podepsaní,

náležitě zmocněni,

kteří   se  shromáždili  pod  záštitou  Hospodářské  komise  Organizace
spojených národů pro Evropu,

a  vzali  na  vědomí,  že 10. června 1958 byla na konferenci Organizace
spojených národů o mezinárodní obchodní arbitráži v New Yorku podepsána
Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů,

ve snaze podporovat rozvoj evropského obchodu pokud možno odstraňováním
některých  těžkostí,  které  by  mohly  bránit  organizaci  a  působení
mezinárodní   obchodní   arbitráže   ve  vztahu  mezi  fyzickými  anebo
právnickými osobami různých evropských zemí,

dohodli se na následujících ustanoveních:

Čl.I

Rozsah Úmluvy

1. Tato Úmluva se vztahuje :

a)  na rozhodčí (arbitrážní) smlouvy uzavřené za účelem urovnání sporů,
které  vzešly  nebo  vzejdou  z  provádění  mezinárodního  obchodu mezi
fyzickými  anebo  právnickými osobami, které při uzavírání smlouvy měly
svůj obvyklý pobyt nebo své sídlo v různých smluvních státech;

b)  na  rozhodčí  řízení  a  nálezy vydané na základě smluv uvedených v
odstavci 1, a) tohoto článku.

2. K účelům této Úmluvy

a)  označení  “rozhodčí  (arbitrážní)  smlouva”  znamená  buď  rozhodčí
doložku  obsaženou  ve smlouvě nebo smlouvu o rozhodci, přičemž smlouva
nebo smlouva o rozhodci jsou podepsány stranami nebo obsaženy ve výměně
dopisů,  telegramů nebo dálnopisných sdělení, a ve vztazích mezi státy,
jejichž  zákony  nevyžadují, aby rozhodčí smlouva byla učiněna písemnou
formou,  znamená  jakoukoliv  dohodu, uzavřenou formou dovolenou těmito
zákony;

b)   označení  “arbitráž”  znamená  nejen  rozhodování  sporů  rozhodci
ustanovenými pro jednotlivě určený případ (arbitráž ad hoc), nýbrž také
rozhodování stálými rozhodčími institucemi;

c)  označení  “sídlo”  znamená  místo,  kde  je  podnik,  který uzavřel
rozhodčí smlouvu.

Čl.II.

Způsobilost právnických osob veřejného práva podrobit se arbitráži

1.  V  případech  uvedených  v  článku  I,  odstavci1 této Úmluvy mohou
právnické  osoby,  které  jsou  podle právního řádu pro ně použitelného
považovány   za  “právnické  osoby  veřejného  práva”  platně  uzavírat
rozhodčí smlouvy.

2.  Při  podpisu,  ratifikaci nebo přistoupení k této Úmluvě může každý
smluvní  stát  prohlásit,  že omezuje výše uvedenou možnost za podmínek
blíže v jeho prohlášení uvedených.

Čl.III

Způsobilost cizích státních příslušníků působit jako rozhodci

V  arbitráži,  na  niž  se vztahuje tato Úmluva mohou být jako rozhodci
jmenováni také cizí státní příslušníci.

Čl.IV

Organizace arbitráže

1. Strany rozhodčí Smlouvy mohou ujednat

a)  že  své spory předloží stálé rozhodčí instituci; v tomto případě se
rozhodčí řízení bude řídit řádem této instituce; nebo

b)  že  své  spory předloží rozhodčímu řízení pro jednotlivý případ (ad
hoc); v tomto případě budou moci zejména:

i)  jmenovat  rozhodce nebo stanovit postup, podle něhož budou rozhodci
jmenováni v případě nastalého sporu;

ii) určit místo arbitráže;

iii) stanovit pravidla řízení pro jednání rozhodců.

2.  Jestliže  se  strany  dohodly,  že  předloží rozhodnutí svých sporů
rozhodčímu  řízení  ad  hoc  a  jestliže  ve lhůtě 30 dnů – počítáno od
doručení  arbitrážní  žádosti (žaloby) žalované straně – jedna ze stran
nejmenuje  svého  rozhodce  bude  rozhodce  –  pokud není mezi stranami
dohodnuto jinak – jmenován na žádost druhé ze stran předsedou příslušné
obchodní komory v zemi, v níž má strana, která je v prodlení v okamžiku
podání  arbitrážní  žádosti svůj obvyklý pobyt nebo svoje sídlo. Tohoto
odstavce bude použito také pro nahrazení rozhodců jmenovaných jednou ze
stran nebo předsedou výše uvedené obchodní komory.

3.  Jestliže  se  strany  dohodly,  že  předloží rozhodnutí svých sporů
rozhodčímu  řízení ad hoc, prováděnému jediným rozhodcem anebo několika
rozhodci, aniž by rozhodčí smlouva obsahovala takové údaje o opatřeních
potřebných  pro  organizaci  rozhodčího řízení, o jaké jde v odstavci 1
tohoto  článku, budou tato opatření podniknuta rozhodcem nebo rozhodci,
kteří  již  byli  jmenováni,  pokud se strany nedohodnou samy na těchto
opatřeních  a  s výhradou případu uvedeného v odstavci 2. Nedohodnou-li
se  strany  na  jmenování  jediného  rozhodce  anebo  nedohodnou-li  se
rozhodci  na opatřeních, která je třeba provést, může žalobce podle své
volby  požádat  o  provedení  těchto opatření, pokud se strany shodly o
místě  rozhodčího řízení, buď předsedu příslušné obchodní komory v zemi
podle  místa  rozhodčího  řízení  zvoleného  stranami,  anebo  předsedu
příslušné  obchodní  komory v zemi, v níž má žalovaná strana v okamžiku
podání  arbitrážní žaloby svůj obvyklý pobyt nebo svoje sídlo. Jestliže
se  strany nedohodly o místě rozhodčího řízení, žalobce se může obrátit
podle své volby buď na předsedu příslušné obchodní komory v zemi, v níž
má  žalovaná strana svůj obvyklý pobyt, bydliště nebo svoje sídlo, nebo
na  Zvláštní  Výbor,  jehož  složení  a  způsob  činnosti je stanoven v
Příloze   k   této   Úmluvě.   Jestliže   žalobce  nevyužil  oprávnění,
poskytnutých mu tímto odstavcem, mohou těchto oprávnění využít žalovaná
strana nebo rozhodci.

4.  Předseda nebo Zvláštní Výbor mohou po obdržení žádosti podle povahy
případu

a)   jmenovat  jediného  rozhodce,  předsedajícího  rozhodce,  vrchního
rozhodce nebo třetího rozhodce;

b)  nahradit  jednoho nebo několik rozhodců jmenovaných jiným způsobem,
než který je předepsán v odstavci 2 tohoto článku;

c)  určit místo arbitráže s tím, že rozhodci si mohou zvolit jiné místo
arbitráže;

d) určit pravidla řízení, jimiž se mají rozhodci řídit, a to buď přímým
jejich stanovením nebo odkazem na řád některé stálé rozhodčí instituce,
jestliže  si  rozhodci,  při  nedostatku  dohody  mezi stranami, taková
pravidla řízení nestanovili sami.

5.  Jestliže  strany smluvily, že předloží rozhodnutí svých sporů stálé
rozhodčí  instituci,  aniž  by  tuto  instituci jmenovaly a jestliže se
nemohou  dohodnout  na jejím jmenování, může žalobce předložit žádost o
takové  jmenování  způsobem odpovídajícím ustanovením odstavce 3 tohoto
článku.

6.   Jestliže   rozhodčí  smlouva  neobsahuje  žádné  údaje  o  způsobu
rozhodčího řízení (arbitráž u stálé rozhodčí instituce nebo arbitráž ad
hoc),  jemuž se strany rozhodly podrobit svůj spor a jestliže se strany
o této otázce nedohodnou, má žalobce možnost použít v této věci postupu
předvídaného  v  odstavci  3 tohoto článku. Předseda příslušné obchodní
komory  nebo Zvláštní Výbor mohou buď odkázat strany na některou stálou
rozhodčí  instituci,  nebo vyzvat strany, aby jmenovaly své rozhodce ve
lhůtě,  kterou  jim  určí,  a  aby se v téže lhůtě dohodly o opatřeních
nutných  pro  průběh  rozhodčího řízení. V tomto posledním případě bude
pak použito odstavců 2, 3 a 4 tohoto článku.

7. Jestliže ve lhůtě 60 dnů od okamžiku, kdy byla na něj vznesena jedna
z žádostí uvedených v odstavcích 2, 3, 4, 5 a 6 tohoto článku, předseda
obchodní  komory,  určené  podle  jednoho  z  těchto  odstavců, žádosti
nevyhoví,  může  se  žadatel  obrátit na Zvláštní Výbor se žádostí, aby
převzal výkon funkcí, které nebyly splněny.

Čl.V

Námitka nepříslušnosti rozhodce

1.   Strana,   která   chce  vznést  námitku  nepříslušnosti  rozhodce,
zakládající   se  na  neexistenci,  neplatnosti  nebo  zániku  rozhodčí
smlouvy,  může  tak  učinit  během  rozhodčího  řízení  nejpozději  při
předložení  námitek ve věci samé. Námitku nepříslušnosti zakládající se
na  tom,  že  sporná  otázka  přesahuje  pravomoc  rozhodce může vznést
nejpozději,  jakmile  bude  během  rozhodčího  řízení  uplatněna sporná
otázka,  jejíž projednávání by překračovalo pravomoc rozhodce. Rozhodce
může  připustit  uplatnění námitky nepříslušnosnosti, jestliže zpoždění
stran  při  uplatnění  námitky  je  způsobeno příčinou, kterou rozhodce
považuje za dostatečnou.

2.  Námitky nepříslušnosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku, které by
nebyly  vzneseny  během  lhůt  podle tohoto odstavce 1, nemohou být již
uplatňovány  v  dalším  období  rozhodčího řízení jde-li o námitky, jež
mohou uplatňovat toliko strany samy podle práva použitelného rozhodcem,
ani nemohou být již uplatňovány v pozdějším soudním řízení ve věci samé
nebo  ve  věci  výkonu rozhodčího nálezu, jde-li o námitky ponechané na
vůli  stranám  podle  práva  stanoveného  dle  kolisních pravidel soudu
rozhodujícího  ve  věci  samé  nebo  ve  věci výkonu rozhodčího výroku.
Soudce  však může přezkoumat rozhodnutí, jímž rozhodce zjistil opožděné
uplatnění námitky.

3.  S  výhradou  pozdějšího soudního přezkoumání dovoleného podle práva
projednávajícího   soudu,   rozhodce,  jehož  příslušnost  je  brána  v
pochybnost,  nemá  ustat  v  provádění  rozhodčího  řízení; je oprávněn
rozhodnout  o  své  vlastní  příslušnosti,  jakož  i  o  existenci nebo
platnosti  rozhodčí  smlouvy  nebo  smlouvy, jejíž součástí je rozhodčí
smlouva.

Čl.VI

Soudní příslušnost

1.  Námitka  nepříslušnosti soudu, jež má být uplatněna soudem v řízení
zahájeném  jednou  ze  stran  arbitrážní smlouvy a která je založena na
skutečnosti,  že  existuje  arbitrážní  smlouva,  musí  být pod hrozbou
ztráty  práva  na  tuto  námitku  z  důvodu  uplynutí  lhůty  uplatněna
žalovanou  stranou  buďto  před  uplatněním  námitek ve věci samé, nebo
nejpozději  současně  s  těmito  námitkami podle toho, zda právo státu,
jehož  soud  věc  projednává, považuje námitku nepříslušnosti za otázku
řízení nebo za otázku týkající se věci samé.

2.  Při rozhodování o existenci nebo o platnosti rozhodčí smlouvy budou
soudy  smluvních států způsobilost stran posuzovat podle práva platného
pro tyto strany a pokud jde o jiné otázky bude postupovat:

a) podle práva, jemuž strany podrobily svou rozhodčí smlouvu;

b)  jestliže  nebyla  o  tomto  právu učiněna žádná zmínka, podle práva
země, v níž má být vydán rozhodčí nález;

c)  jestliže nebyla učiněna zmínka o právu, jemuž strany podrobily svou
smlouvu a jestliže v době, kdy otázka byla vznesena před soudem, nemůže
být  předvídáno,  v které zemi má být vydán rozhodčí nález, podle práva
použitelného podle kolisních pravidel projednávajícího soudu.

Soud  může odmítnout uznání rozhodčí smlouvy, jestliže podle práva jeho
státu spor nemůže být podroben rozhodčímu řízení.

3.  Jestliže  bylo  zahájeno  rozhodčí  řízení  dříve než bylo vyvoláno
jakékoliv  soudní řízení, soudy smluvních států, u kterých byla později
podána  žaloba  týkající se téže věci mezi týmiž stranami nebo týkající
se  zjištění  neexistence,  neplatnosti  nebo  zániku  rozhodčí smlouvy
odloží  –  pokud  tomu  nebrání  vážné  důvody  –  rozhodnutí  o otázce
příslušnosti rozhodce až do té doby, než bude vydán rozhodčí nález.

4.  Žádost  o povolení zatímních nebo zajišťovacích opatření předložená
soudu  nesmí  být posuzována jako neslučitelná s rozhodčí smlouvou nebo
jako předložení záležitosti soudu k rozhodnutí ve věci samé.

Čl.VII

Použitelné právo

1.  Strany  mají  na vůli určit právo, kterého mají rozhodci použít pro
rozhodování ve věci samé. Neoznačí-li strany použitelné právo, rozhodci
použijí  práva určeného podle kolisního pravidla, které budou považovat
za přiměřené v daném případě. V obou případech budou rozhodci přihlížet
k ustanovením smlouvy a k obchodním zvyklostem.

2.  Rozhodci  budou jednat jako zprostředkovatelé dohody mezi stranami,
jestliže  to  odpovídá  vůli  stran a jestliže to dovoluje právo, podle
něhož se řídí arbitráž.

Čl.VIII

Odůvodnění nálezu

Předpokládá se, že se strany dohodly na tom, že rozhodčí nález musí být
odůvodněn, ledaže

a) strany výslovně prohlásí, že nález nebude odůvodňován nebo že

b)  se  podrobily  rozhodčímu řízení, v jehož rámci není obvyklé uvádět
důvody pro rozhodčí nálezy, pokud v takovém případě strany nebo jedna z
nich   nepožádají   výslovně   před  skončením  ústního  jednání,  nebo
nekonalo-li  se  ústní  jednání,  tedy před sepsáním nálezu, aby důvody
byly uvedeny.

Čl.IX

Zrušení rozhodčího nálezu

1.  Zrušení  rozhodčího  nálezu, který se řídí touto Úmluvou v některém
smluvním státě nezakládá důvod k odmítnutí uznání nebo vykonatelnosti v
jiném  smluvním státě, ledaže by zrušení bylo vysloveno v tom státě, ve
kterém  nález  byl  vydán  nebo  podle  jehož práva byl vydán, a to pro
některý z těchto důvodů:

a)  strany  rozhodčí smlouvy byly podle práva, které se na ně vztahuje,
nezpůsobilé  k  jednání  nebo  zmíněná smlouva není platná podle práva,
jemuž  strany  tuto  Smlouvu  podrobily,  nebo  jestliže  takové  právo
neoznačily, podle práva státu, kde nález byl vydán; nebo

b)  strana,  která  žádá  zrušení, nebyla řádně vyrozuměna o ustanovení
rozhodce  nebo  o  rozhodčím  řízení  nebo nemohla z jiných důvodů se v
řízení vyjádřit;

c)  nález se týká sporu, na který se nevztahuje smlouva o rozhodci nebo
který  není  v  mezích rozhodčí doložky, nebo nález obsahuje rozhodnutí
přesahující  dosah  smlouvy  o rozhodci nebo rozhodčí doložky; mohou-li
však  být  ustanovení rozhodčího nálezu o věcech podrobených rozhodčímu
řízení  odděleny  od  ustanovení  o  věcech, které mu nejsou podrobeny,
první z nich mohou zůstat nedotčeny; nebo

d)  složení  rozhodčího  soudu  nebo rozhodčí řízení nebylo v souladu s
ujednáním  stran,  nebo nebylo-li takového ujednání, nebylo v souladu s
článkem IV této Úmluvy.

2.  Ve  vztazích  mezi  smluvními  státy,  které jsou zároveň účastníky
Newyorské  Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů ze dne 10.
června  1958,  omezuje  odstavec  1  tohoto  článku  použití  článku V,
odstavec  1  e) Newyorské úmluvy pouze na zrušovací důvody, které tento
odstavec výslovně uvádí.

Čl.X

Závěrečná ustanovení

1.  Tato  Úmluva  je  otevřena k podpisu nebo přístupu státům, jež jsou
členy  Hospodářské  komise  pro Evropu a státům, jež jsou připuštěny do
Komise v postavení poradním podle odstavce 8 mandátu Komise.

2. Země, jež se mohou zúčastnit některé činnosti Hospodářské komise pro
Evropu v souladu s odstavcem 11 mandátu Komise, se mohou stát smluvními
stranami této Úmluvy přístupem k ní, až vstoupí v platnost.

3.  Úmluva  bude  otevřena  k podpisu do 31. prosince 1961 včetně. Poté
bude otevřena k přístupu.

4. Tato Úmluva bude ratifikována.

5.   Ratifikace   nebo  přístup  budou  provedeny  uložením  listiny  u
generálního tajemníka Organizace spojených národů.

6.  Při  podpisu, ratifikaci nebo přístupu k této Úmluvě zašlou smluvní
strany  generálnímu  tajemníkovi  Organizace  spojených  národů  seznam
obchodních   komor   nebo  jiných  institucí  v  jejich  zemi,  jejichž
předsedové  budou  pověřeni  funkcemi  svěřenými článkem IV této Úmluvy
předsedům příslušných obchodních komor.

7.  Ustanovení  této Úmluvy se nedotýkají platnosti mnohostranných nebo
dvoustranných  dohod  týkajících  se arbitráže, které smluvní státy již
uzavřely nebo uzavřou.

8.  Tato Úmluva vstoupí v platnost devadesátého dne poté, kdy pět zemí,
na  něž  se  vztahuje  odstavec  1 tohoto článku, uloží své ratifikační
listiny  nebo  listiny o přístupu. Pro každou zemi později ratifikující
tuto  Úmluvu  nebo  k  ní  přistupující, vstoupí tato Úmluva v platnost
devadesátého  dne  poté, kdy taková země uloží svou ratifikační listinu
nebo listinu o přístupu.

9.  Kterákoliv  smluvní  strana  může  vypovědět  tuto Úmluvu oznámením
generálnímu  tajemníkovi Organizace spojených národů. Výpověď vstoupí v
účinnost  dvanáct měsíců po dni, kdy generální tajemník obdrží oznámení
o výpovědi.

10.  Jestliže  poté,  kdy  tato  Úmluva  vstoupí  v  platnost, se počet
smluvních  stran  v  důsledku  výpovědi  sníží  na méně než pět, Úmluva
pozbude platnosti datem účinnosti poslední výpovědi.

11.  Generální  tajemník  Organizace  spojených národů bude notifikovat
zemím,  uvedeným v odstavci 1, a zemím, jež se staly smluvními stranami
podle odstavce 2 tohoto článku,

a) prohlášení učiněná podle článku II, odstavce 2,

b) ratifikace a přístupy podle odstavce 1 a 2 tohoto článku,

c) sdělení zaslaná podle odstavce 6 tohoto článku,

d) datum vstupu v platnost této Úmluvy podle odstavce 8 tohoto článku,

e) vypovězení podle odstavce 9 tohoto článku,

f) ukončení platnosti této Úmluvy podle odstavce 10 tohoto článku.

12. Po 31. prosinci 1961 bude originál této Úmluvy uložen u generálního
tajemníka  Organizace  spojených  národů,  který  každé zemi, na něž se
vztahují odstavce 1 a 2 tohoto článku zašle její ověřené opisy.

Na  důkaz  toho níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, podepsali
tuto Úmluvu.

Dáno  v Ženevě dne 21. dubna 1961 v jednom vyhotovení ruském, anglickém
a francouzském jazyce, přičemž všechny tři texty jsou stejně platné.

Příl.

Složení  a  způsob  činnosti  Zvláštního  Výboru  uvedeného v článku IV
Úmluvy

1.  Zvláštní  Výbor  uvedený  v  článku  IV  Úmluvy bude složen ze dvou
stálých  členů a předsedy. Jeden ze stálých členů bude volen obchodními
komorami  nebo  jinými  institucemi  určenými podle článku X odstavce 6
Úmluvy  se  strany  států, v nichž v okamžiku, kdy Úmluva je otevřena k
podpisu,  jsou  zřízeny  národní komitéty Mezinárodní obchodní komory a
které  v  okamžiku  volby  jsou účastníky Úmluvy. Druhý člen bude volen
obchodními  komorami  nebo  jinými  institucemi určenými podle článku X
odstavce  6  Úmluvy  se strany států, v nichž v okamžiku, kdy Úmluva je
otevřena   k  podpisu,  nejsou  zřízeny  národní  komitéty  Mezinárodní
obchodní komory a které v okamžiku volby jsou účastníky Úmluvy.

2.  Osoby  povolané  k  výkonu  funkce  předsedy  Zvláštního  Výboru za
podmínek  stanovených  v  odstavci  7,  budou  také  voleny  obchodními
komorami  nebo jinými institucemi způsobem stanoveným v odstavci 1 této
Přílohy.

3.  Obchodní  komory  nebo  ostatní instituce uvedené v odstavci 1 této
Přílohy  volí  současně  a  za  stejných podmínek jako předsedy a stálé
členy  také  náhradníky  předsedů a stálých členů Zvláštního Výboru pro
případ,  že  předsedové  nebo  stálí  členové  dočasně  nemají  možnost
vykonávat  své  povinnosti.  Jestliže  předseda  nebo stálý člen nemůže
trvale  vykonávat  své  povinnosti  nebo odstoupí, zvolený náhradník se
stává  předsedou případně stálým členem a skupina obchodních komor nebo
jiných institucí, která zvolila náhradníka, jenž se stal předsedou nebo
stálým členem, zvolí nového náhradníka.

4.  První  volby Výboru konají se do 90 dnů po uložení páté ratifikační
listiny  nebo  listiny o přístupu. Těchto voleb se mohou také zúčastnit
obchodní  komory nebo jiné instituce států, které podepsaly Úmluvu, ale
ještě   se  nestaly  jejími  smluvními  stranami.  Kdyby  nebylo  možno
přistoupit  k  volbám  v  uvedené lhůtě, bude používání odstavců 3 až 7
článku IV Úmluvy zastaveno až do doby, kdy budou provedeny výše uvedené
volby.

5.  S  výhradou  ustanovení  odstavce 7 budou členové Zvláštního Výboru
zvoleni  na období čtyř let. Nové volby budou provedeny v prvních šesti
měsících  čtvrtého roku počítáno od předchozích voleb. Kdyby nová volba
členů  Výboru nevedla k výsledkům, zůstanou před tím zvolení členové ve
svých funkcích až do zvolení nových členů.

6.  Výsledky  voleb  členů  Zvláštního Výboru budou sděleny generálnímu
tajemníkovi   Organizace  spojených  národů,  který  je  oznámí  státům
uvedeným  v  odstavci  1 článku X této Úmluvy, jakož i státům, které se
stanou smluvními stranami podle odstavce 2 článku X. Generální tajemník
oznámí také těmto zemím případné zastavení účinnosti a opětné používání
odstavců 3 až 7 článku IV Úmluvy podle odstavce 4 této Přílohy.

7.  Osoby  zvolené předsedou budou vykonávat svou funkci střídavě každá
během dvou let. Svěření funkce předsedy jedné ze dvou osob zvolených za
podmínek odstavce 2 se stane vylosováním pro prvé období dvou let poté,
kdy  Úmluva  vstoupí  v  platnost.  Předsednictví pak připadne vždy pro
období dalších dvou let osobě zvolené předsedou se strany skupiny států
odlišné  od  skupin,  která zvolila předsedu, jenž vykonával své funkce
během bezprostředně předcházejícího období dvou let.

8.  Žádosti  Zvláštnímu  Výboru  podle čl. IV odstavce 3 až 7 Úmluvy se
podávají  výkonnému  sekretáři  Hospodářské  komise pro Evropu. Výkonný
sekretář  je  předá  nejprve  členu  Zvláštního  Výboru zvolenému jinou
skupinou  zemí  nežli  skupinou,  která zvolila předsedu vykonávajícího
svou  funkci  v  okamžiku  podání  žádosti.  Řešení navržené členem, na
kterého   se   nejprve   obrátil   výkonný   sekretář,  bude  odevzdáno
prostřednictvím  výkonného  sekretáře  druhému  členu  výboru a bude-li
tento  člen  s  řešením  souhlasit,  bude  pak považováno za rozhodnutí
Výboru a takto bude sděleno výkonným sekretářem žadateli.

9.  Jestliže  oba  členové Zvláštního Výboru, na něž se obrátil výkonný
sekretář,  se  nebudou  moci dohodnout na řešení písemnou cestou, svolá
výkonný  sekretář  Hospodářské  komise  pro  Evropu zasedání Zvláštního
Výboru  do  Ženevy, aby se pokusil dosáhnout jednomyslného rozhodnutí o
žádosti.  Nebude-li  dosaženo  jednomyslnosti,  bude učiněno rozhodnutí
Výboru většinou hlasů a sděleno výkonným sekretářem žadateli.

10. Výlohy spojené s jednáním Zvláštního Výboru ve sporu, který se bude
řídit  touto  Úmluvou, zaplatí zálohou navrhovatel, který bude oprávněn
uplatnit je jako výlohy řízení.

Home Dokumenty Evropská úmluva o obchodní arbitráži