Výkon rozhodčího nálezu – Ateliér arbitrážní praxe

Dne 15. listopadu 2011 se v pařížském Maison de Barreau uskutečnil již letošní třetí Ateliér arbitrážní praxe (Atelier de pratique de arbitrable) tentokráte na téma výkon rozhodčího nálezu. Jeho pořadatelem byl i tentokrát Francouzský arbitrážní výbor, konkrétně Skupina pro interní arbitráž. Během čtyřhodinové bohaté diskuze byly zmíněny různé aspekty výkonu národního i mezinárodního rozhodčího nálezu. Program byl přínosný zejména z hlediska nového francouzského arbitrážního

Důvěrnost v mezinárodní arbitráži

Na známém blogu o mezinárodn arbitráži zveřejnila Ileana M. Smeureanu nový příspěvek týkající se důvěrnosti v mezinárodní obchodníí arbitráži. Jde o téma, které aktuální nejen pro rozhodce a právníky věnující se arbitráži, ale i pro širší veřejnost, zejména pro managery společností, kteří zvažují užití rozhodčí doložky v uzavíraných smlouvách. Autorka si všímá, že jen velmi málo zemí obsáhlo důvěrnost jako základní znak rozhodčího řízení přímo do právního předpisu upravujícího mezinárodní obchodní arbitráž. Mezi ty nemnohé výjimky patří např. Nový Zéland, Norsko, Španělsko, Rumunsko či Filipíny. Právě posledně zmiňovaná země je přímo v ohnisku pozornosti článku “Confidentiality in Arbitration Revisited: Protective Orders in the Philippines“, který si můžete přečíst zde.

Kolokvium: Arbitráž a právo Evropské unie

Arbitrážní právo se nachází mimo dosah působnosti Evropské unie. Základní evropské právní předpisy zmiňují arbitráž jen z toho důvodu, aby ji vyloučily ze svého pole působnosti. Jako příklad lze uvést  například nařízení Brusel I. Přesto jsou vzájemné vztyčné body mezi právem Evropské unie a právem mezinárodních arbitráží časté a významné. Některé evropské státy plně uznávají kompetenci arbitrů rozhodnout o své kompetenci (tzv. princip Kompetenz-Kompetenz), Evropská komise využívá arbitráží při boji proti kartelům a uvědomuje si také existenci systému investičních arbitráží, jejichž evropská reforma je nyní velmi aktuálním tématem. Tyto a další témata byla diskutována v rámci kolokvia Arbitráž a právo Evropské unie, které se uskutečnilo dne 4. listopadu v pařížském Hôtel de Harlay – Maison du Barreau. Jeho pořadatelem byl Francouzský výbor pro arbitráže (Comité français de l’arbitrage) ve spolupráci s CREDMI Univerzitou  Bourgogne a Collège européen de Paris. Kolokvium bylo zahájeno Philippem Leboulangerem, předsedou Francouzského výboru pro arbitráže. Ve svém krátkém příspěvku zmínil proměňující se vztah mezi arbitrážemi a Evropskou unií. Samotná konference pak byla rozdělena do čtyř částí. První z nich se věnovala vynětí arbitráží z působnosti nařízení Brusel I a jeho navrhované zrušení, jakož i relevantní jurisprudenci evropských i národních soudních institucí. Předsedal ji Gérard Pluyette z francouzského nejvyššího soudu (Cour de cassation). Zajímavý příspěvek přednesl zejména profesor Sylvain Bollée. Zmiňována byla potřeba svobodného pohybu rozhodčích nálezů a také výhody i nevýhody, které by zrušení výjimky představovalo. Následovala debata v rámci kulatého stolu, které se zúčastnili například profesoři Francois-Xavier Train, Sandrine Clavelová a advokáti  Laurent Jaeger (Orrick) či Philippe Pinsolle (Shearman&Sterling). Druhá část, jejímž předsedou byl Guy Canivet z francouzského ústavního soudu

Rozhodčí řízení nebo arbitráž?

V českém jazyce nalezneme hned dva výrazy, které se používají pro jeden z nejčastějších alternativních způsobů řešení sporu. Jsou však tyto významy synonyma, nebo se jedná o alternativní označení či o naprosto odlišné pojmy? Oficiálním termínem pro proces, ve kterém je spor mezi stranami rozhodnut jimi označeným nezávislým třetím, přičemž tento jeho nález je vykonatelný a závazný, je rozhodčí řízení. Je zřejmé, že tento ryze český pojem vznikl ze slova rozhodovat (spor). Za jeho právní užívání však paradoxně vděčíme němčině, neboť  se tento termín do češtiny dostal překladem z německého „das Schiedsverfahren“, jež má původ v slovesu „scheiden“ (rozdělovat, rozvádět, ale také rozlišit, rozeznat). Převládající mínění české odborné veřejnosti považuje termín rozhodčí řízení za oficiální a pojem arbitráž za neformální. Jako argument pro takový názor by mohla sloužit terminologie používaná českým zákonodárcem. Tak kupříkladu zákon č. 216/1994 Sb. ze dne 1. listopadu 1994 je označený jako zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. V jeho § 1 odstavci prvním je pak rozhodčí řízení „(…) rozhodování(m)  majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci (…).“ Avšak pojem arbitráž, který přišel do českého prostředí prostřednictvím francouzštiny z latinského jazyka (ze slovesa arbitrari znamenajícího soudit), je odbornou i laickou veřejností používán jako synonymum. Ve skutečnosti se opravdu jedná o slova ekvivalentní. Nejčastěji vznášený argument, totiž že arbitráž není v České republice legální termín, neuspěje. Je totiž použit například v Ženevské úmluvě, a to již v jejím názvu: „o Evropské úmluva o obchodní arbitráži“ a dále pak například v  rámci jejího článku 1. Zde si také můžeme povšimnout, jak zajímavě se s touto dualitou vypořádal český překladatel: